podzim pohledem někoho...

Odložil jsem kružítko a notes
na kostkovaný ubrus
natáhl nohy
přes polstrované křeslo
a zaposlouchal se
jak nade mnou s bohy
živě diskutuje stará jabloň…

na stolku
v kulatém akváriu
líně proplouvaly známky
po dvaceti haléřích
a chvílemi se lepily k sobě…

občas se ozval hluk
jablko mi ale na hlavu nespadlo
ač by přírodní zákony měly platit všude
což znamená
že z nepodřizování se těmto zákonům
by mohly mít nějakou vlastní vůli…

gravitační síly zmizely
a já převezl sám sebe
plněným rychlíkem pouští
maje v sobě tolik atomů
že bych jimi nakrmil každou existující hvězdu
která během své pouti zjišťuje
že teplo stoupá vzhůru…

možná že Ty ležíš
v houpací síti pod slunečníkem
a přemýšlíš o tom samém…

ať už zafouká ze strnišť tváře
spustí se déšť očí
a dáme si spolu jablečný koláč
s prvním sněhem...

to jsme my Lochlannach…lidé ze severu…