Blbost – ale kouzelná!

Člověk je tvor, jemuž byl dán dar myslet a přemýšlet.
Jak už to bývá, občas se prostě dávají dárky bez návodu
a pak v podstatě záleží na štěstí, co z toho vyleze.

Stejně za to můžou zas jen chlapi v práci s tím jejich přiblblým sázením. To se vždy v pondělí vítají v posledním týdnu v práci, někteří podotýkají..... jen do středy..... a dnes dokonce začali slovy..... máme začínat? na dva dny?

Tak jsem zase vyrazil na služebku, poslední den bez mlhy a mokra, hlava už v Počátkách a ten jejich blbej nápad s první ve sportce..... se začal roztáčet na plno.
Již jednou se mi o tom zdálo. Tedy přesně řečeno jednou to byl sen, pak jen vylepšování první verze. To jsem ve snu vydržel půl roku tajit, že jsem něco vyhrál. Místo nového vozu jsem zpojízdnil Formana, co mi zdárně rezne na dvoře, opatrně jsem začal splácet dluhy s tím, že jsem jezdil více na ryby a nezasvědceným jsem tvrdil, že mám vedlejšák. Pak to tedy prasklo. No byl to šrumec, když se pak zjistilo, že jsem prostě již něco pustil pro dobročinný účely, ale kdo z nás by si ve snu nechtěl vylepšovat kádrový profil, že!
Ten jsem si zase pošramotil s tím, jak velkolepě jsem pojal oslavu. Pronajal jsem si rozhlednu Svatobor a na každý schod dal nalít pro zúčasněné panáka. Původní záměr se propít až nahoru, kde by jsme si rukoudáním s chlapci z práce slíbili, že zůstaneme kamarádi...nám značně narušovali naše manželky...co nás občas navštívily a přemlouvaly k návratu do rodiných pozic.
Občas se tím s hochy zabýváme a na tom scénáři se stále pracuje... kdyby tedy někdy..........

Pak jsem zase jednou ve snu náhle prudce zbohatl a po týdenním osamocení na chatě se rozhodl tak nějak rozumně s tím naložit. No, manželce jsem to samozřejmě neřekl,(nechci o ni přijít), rozdělil jsem to na pět dílů, dětem dal jejich díl do úschovy ve Švýcarsku, s tím že ve svých 33 letech se jim to začne postupně uvolňovat, manželky díl jsem nařídil vydat po mém skonu a se svým dílem jsem se jal dělat dobro....... ale po svým. Najal jsem si agenturu, která skupovala pozemky a byty v sousedství mých „oblíbených“ politiků a umístňoval do nich tmavočechy – někdo s tou integrací musí začít! A nemyslete si – radost mi to dělalo, do práce jsem chodil dál a bavil se jak to mile přijal obyčejný lid.

No a dnes jsem zase tak nějak naráz podědil snad po Billu...... no – tom nejbohatšim a tak to už jsem si mohl opravdu dovolit rozhazovat. Založil jsem stranu. Mladočeši. Sice jsem byl hned pranýřován, že v mých 40-pryč už to není pravda, ale zas každý je tak starý, jak se cejtí.... i my v důchodu jsme kluci pořád!
No dalo to fušku, ten rozjezd, ale zas pár kámošů se našlo a s bojovým pokřikem – to je tak pitomý-až to láká – jsme do toho šli.
Z počátečního blbnutí v hospodě se časem vyklubala ukrutná dřina počátečního aparátčika. Samozřejmě nejvíc dalo práci uhlídat čistotu ideálu a tak nějak oslovit lidi. To bylo nejhorší... zas jim vlít tu energii, co měli tenkráte v listopadu. No, již od začátku jsem jako vrchní stratég strany určil přesnou ideu.... musí to být sranda. To je náš původní rys – národnostní. Na ten lidi slyší. Zatímco naši členové s řad studující mládeže, se věnovali diskuzi s volebními programy konkurence – tj. dávali ve stručnosti do přehledu, kdy, co slibovaly a nesplnily. Tiskly se naše stranické noviny .... v několika verzích: ekonomické rovahy, vtipy na černo, sport, ....... prostě čtení pro lidi a ne přehled politických témat dokola řešených našimi zákonodárci. A naše myšlenka se rozlézala republikou. Dělat politiku, bez politiků. Členů pozvolna přibývalo,
a s potěšením jsem přijak i podporu některých internetových serverů. Lidi začalo pomalu oslovovat naše heslo – Nestůjme stranou – je to naše zem. A hlavně se jim líbilo, že jsme po nich nic nechtěli, jen jedno rozhodnutí..... jdete do toho s námi? Bože, jak to hřálo, sledovat ten stranický rozmach. Termín voleb se blížil, naši konkurenti se nás snažili všemožně smést z politického nebe, ale v tom byla naše síla..my tam nebyli. My jsme nadále fungovali mezi prostým lidem.
A ona myšlenka.... ať to dělá, kdo to umí a rozumí tomu, se zabydlovala v srdcích lidí.
No, nebudu vás napínat..... volby byly nádhera... každý kdo odevzdal zbylé volební lístky do našeho koše, si dal ten volební gulášek zadarmo s pivkem, maminky dostávaly 100 korunovou poukázku do obchodu.. prostě korupce v duchu ideí naší srany.

Jak už to v pohádkách bývá, dobro zvítězilo nad zlem a my ty volby vyhráli. Úřednická vláda vládla dál, pod dohledem odborných komisí, na radnicích byli úředníci pro lidi s vědomím, že jsou nahraditelní a báli se vzít úplatek. Na svých místech seděli odborníci a snažili se.
A lidé se začali usmívat... ne , nebylo jim lépe, přišly dokonce i horší časy, ale tak nějak zase začali věřit v budoucnost národa a svých dětí. A my zakládající členové? Občas jsme se jeli podívat do nějaké hospody... jak je to se členskou základnou, jestli je dialog konstruktivní.... a dál šířili ideály člověčenství po svém.