Vyznání

V ten den nebe slzelo.
Atlas se prohýbal
pod tíhou mračen.
Jinak to byl den
tak jako každý jiný.

Ležel jsem v posteli.
Světly zhasnutými
já v duchu k tobě kráčel
Na plátně ukrytém
sčítal jsem své viny

Na mysl klenba padala mi.
Jak stáda ve stepích
myšlenky valily se prachem.
Ležel jsem nehnutě
a nemohl vstát

Tenkrát byl divný čas.
Duše má spoutána
a hrdlo stáhlé strachem.
Tak prosím, vrať se,
vždyť já tě mám rád.