Desatero očima agnostika I.
Zároveň by to mělo být v kategorii „Filosofické“
» autor: Siorak |
Nejprve cítím potřebu vysvětlit, co mám na mysli pod oním cizím slovem „agnostik“. Možná to bude více osobní pojetí, než všeobecné platná definice. Jsem ctitelem racionality. Samozřejmě ne vždy a ne ve všem, ale ve filosofických otázkách ano. Tedy nesedí mi prostě jen něčemu věřit. Mezi věřícím ve smyslu náboženském a ateistou existuje věčný spor v odpovědi na otázku – „Existuje Bůh?“.
Když se nad tím zamyslím opravdu racionálně, musím si odpovědět – nevím. Racionáními úvahami neumím dokázat ani jeho existenci, ani jeho neexistenci. Proto odpovídám – „Nevím.“ A tím se stávám agnostikem, neboli tím, který nevěří v poznatelnost této otázky. A jsem přesvědčen, že člověk nezjistí nikdy jak to je.
A teď k prvnímu přikázání desatera. Tady jsou verze získané z Wikipedie. Předpokládám, že tak zásadní téma tam přidal někdo opravdu znalý problému.
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
„Já jsem Pán, tvůj Bůh.“
„Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“
„Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“
Význam se zdá být jasný – pokud se má člověk řídit nějakými zákony, měly by být jednoznačné. Pokud bude člověk věřit ve více bohů, může mít od nich různé verze zákonů a pak si vybírat podle toho, co se mu hodí. Tolik z hlediska pojetí Bible jako zákona.
Je tu ovšem ještě jeden důvod. Více bohů znamená více chrámů, více kněžských sborů a roztříštěnost. Ne, že by historie církve byla historií svornosti, ovšem všechny odrůdy biblické věrouky mají stejného Boha. Pravda, křesťané mají tři podoby, šalamounsky nazvané „trojjediný Bůh“. Ale je to stále on.
————————————————
Nakonec jeden význam pod čarou. Kněží všech možných církví podstrkují k víře namísto neviditelného, nehmatatelného Boha něco, na co si mohou sáhnout, nebo aspoň uvidět. Svatí, Panenka Maria, relikvie, sošky, chrámy a plno liturgických předmětů. Možná by ani oni sami bez toho nevěděli, v co to vlastně věří. Podle mého názoru tímto porušují právě ono první přikázání. Namísto Boha podstrkují náhražky, jakési symboly, chcete-li bůžky, zlatá telátka. V této interpretaci vidím nikoli materiálně-politický (jako ve výše uvedených významech), ale duchovní význam prvního přikázání. Bůh není dědečkem na obláčku, není to osoba, je prostě vším bez hranic, proto nemá tvar, obraz a ani jméno ve smyslu, jak je chápeme. Zkuste se oddat této představě a možná pocítíte se mnou, co se pod tento pojem vejde a jak omezený je „kostelní“ výklad této superentity.
Když se nad tím zamyslím opravdu racionálně, musím si odpovědět – nevím. Racionáními úvahami neumím dokázat ani jeho existenci, ani jeho neexistenci. Proto odpovídám – „Nevím.“ A tím se stávám agnostikem, neboli tím, který nevěří v poznatelnost této otázky. A jsem přesvědčen, že člověk nezjistí nikdy jak to je.
A teď k prvnímu přikázání desatera. Tady jsou verze získané z Wikipedie. Předpokládám, že tak zásadní téma tam přidal někdo opravdu znalý problému.
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
„Já jsem Pán, tvůj Bůh.“
„Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“
„Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.“
Význam se zdá být jasný – pokud se má člověk řídit nějakými zákony, měly by být jednoznačné. Pokud bude člověk věřit ve více bohů, může mít od nich různé verze zákonů a pak si vybírat podle toho, co se mu hodí. Tolik z hlediska pojetí Bible jako zákona.
Je tu ovšem ještě jeden důvod. Více bohů znamená více chrámů, více kněžských sborů a roztříštěnost. Ne, že by historie církve byla historií svornosti, ovšem všechny odrůdy biblické věrouky mají stejného Boha. Pravda, křesťané mají tři podoby, šalamounsky nazvané „trojjediný Bůh“. Ale je to stále on.
————————————————
Nakonec jeden význam pod čarou. Kněží všech možných církví podstrkují k víře namísto neviditelného, nehmatatelného Boha něco, na co si mohou sáhnout, nebo aspoň uvidět. Svatí, Panenka Maria, relikvie, sošky, chrámy a plno liturgických předmětů. Možná by ani oni sami bez toho nevěděli, v co to vlastně věří. Podle mého názoru tímto porušují právě ono první přikázání. Namísto Boha podstrkují náhražky, jakési symboly, chcete-li bůžky, zlatá telátka. V této interpretaci vidím nikoli materiálně-politický (jako ve výše uvedených významech), ale duchovní význam prvního přikázání. Bůh není dědečkem na obláčku, není to osoba, je prostě vším bez hranic, proto nemá tvar, obraz a ani jméno ve smyslu, jak je chápeme. Zkuste se oddat této představě a možná pocítíte se mnou, co se pod tento pojem vejde a jak omezený je „kostelní“ výklad této superentity.
» 12.08.2011
» komentářů: 8
» 13.08.2011 - 11:30
Unyle Pěl:
Není to tak. Ikony svatých mají svůj hluboký smysl, narozdíl od tvé úvahy. Vůbec nechápu, co ses snažil vyjádřit.
Není to tak. Ikony svatých mají svůj hluboký smysl, narozdíl od tvé úvahy. Vůbec nechápu, co ses snažil vyjádřit.
» 13.08.2011 - 11:56
Siorak:
Jen svůj pohled na věc. Já také nechápu, jaký mají ikony svatých smysl jiný, než jako zástuoných objektů zbožňování. Nikomu ovšem jeho názor neberu.
Jen svůj pohled na věc. Já také nechápu, jaký mají ikony svatých smysl jiný, než jako zástuoných objektů zbožňování. Nikomu ovšem jeho názor neberu.
» 13.08.2011 - 12:07
gabkin:
když jsem četl reakci dílko, četl jsem ho pozorně, protože znám Sia a hledal jsem, kde je jeho psaní nějak napadnutelné. Po přečtení jsem si jen povzdech... a je to tu zas, v komentu budou dohady obou táborů a navzájem se budou přesvědčovat.
Přitom si myslím, že celý problém, je v čistotě myšlenky. Je mnoho lidí, kteří se upírají k víře v boha, mnozí došli k poznání, že bůh je dobro v nás a desatero berou jako nejpřesnější a nejjednodužší zákoník, ale odmítají církev.
A to je přesně ten problém.... čistota myšlenky poskvrněná výkladem lidí, co ji přizpůsobují svým zájmům. To je celá historie náboženství..... zneužití ideálů.
když jsem četl reakci dílko, četl jsem ho pozorně, protože znám Sia a hledal jsem, kde je jeho psaní nějak napadnutelné. Po přečtení jsem si jen povzdech... a je to tu zas, v komentu budou dohady obou táborů a navzájem se budou přesvědčovat.
Přitom si myslím, že celý problém, je v čistotě myšlenky. Je mnoho lidí, kteří se upírají k víře v boha, mnozí došli k poznání, že bůh je dobro v nás a desatero berou jako nejpřesnější a nejjednodužší zákoník, ale odmítají církev.
A to je přesně ten problém.... čistota myšlenky poskvrněná výkladem lidí, co ji přizpůsobují svým zájmům. To je celá historie náboženství..... zneužití ideálů.
» 13.08.2011 - 16:29
Siorak:
Souhlas brácho. Ale teď mi jde o více, než o tento spor. Chtěl bych zevrubněji ukázat svůj pohled na Desatero. Napíši úvahu ke každému přikázání. Proč by monopol na výklad tak pozoruhodného díla jako je Bible (nebo desatero) měla mít jen některá církev?
Souhlas brácho. Ale teď mi jde o více, než o tento spor. Chtěl bych zevrubněji ukázat svůj pohled na Desatero. Napíši úvahu ke každému přikázání. Proč by monopol na výklad tak pozoruhodného díla jako je Bible (nebo desatero) měla mít jen některá církev?
» 15.08.2011 - 15:01
La Suneteto:
Hola Sio, docela se na ten tvůj seriál těším,máš zajímavé myšlenky... a propo to první přikázání pokračuje: „nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, nebudeš se ničemu takovému klanět, ani tomu sloužit.“ Židé šli dokonce tak daleko, že nesměli vyslovit ani boží jméno. Případ zlatého telete je myslím, dostatečně známý, aby ilustroval, že člověk si nemá zbožšťovat věci...
modloslužebnictví je špatné, stejně tak je scestné uctívání svatých obrázků apod., ale není to tak, že by to bylo církevně dané nebo podporované. Spíš bych to viděl jako výraz „prosté“ (nepříliš sofistikované) lidové zbožnosti. Naopak bylo dřív docela těžké ji udržet v „rozumných“ mezích. A co to jsou ty rozumné meze? Proč si doma vystavuješ věci, které ti něco připomínají, suvenýry z cest, fotky, obrazy, sošky...
Hola Sio, docela se na ten tvůj seriál těším,máš zajímavé myšlenky... a propo to první přikázání pokračuje: „nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, nebudeš se ničemu takovému klanět, ani tomu sloužit.“ Židé šli dokonce tak daleko, že nesměli vyslovit ani boží jméno. Případ zlatého telete je myslím, dostatečně známý, aby ilustroval, že člověk si nemá zbožšťovat věci...
modloslužebnictví je špatné, stejně tak je scestné uctívání svatých obrázků apod., ale není to tak, že by to bylo církevně dané nebo podporované. Spíš bych to viděl jako výraz „prosté“ (nepříliš sofistikované) lidové zbožnosti. Naopak bylo dřív docela těžké ji udržet v „rozumných“ mezích. A co to jsou ty rozumné meze? Proč si doma vystavuješ věci, které ti něco připomínají, suvenýry z cest, fotky, obrazy, sošky...
» 16.08.2011 - 07:15
Misantrop:
Zajímavá úvaha, nicméně bych se rád vyjádřil k té poslední části – proč kněží všech možných církví podstrkují místo neviditelného a nehmatatelného boha raději náhražky v podobě obrázků, ikonek, sošek a dalších rekvizit.
ono je to v podstatě jednoduché – většina veřejnosti totiž nejsou filozofové, nemají rozsáhlé humanitní vzdělání a pojmy jako trassubstanciace, remanescence, jsoucno a podobně jim nic neříkají.
Ve středověku lidé neuměli číst a tak jim v kostelích biblické příběhy kreslili na okna. Dneska číst umějí, ale ve filozofii se vyzná málokdo. A tak se používají názorné pomůcky na které si může přiblblá veřejnost sáhnout. Používají se zjednodušující fráze, které se snadno učí aniž by se jim muselo rozumět, používá se nápor na emoce místo na rozum, hlavně aby to bylo barevné, veselé a v jednom guláši který je tak kombinovaný, aby je nikdo vzdělaný nemohl obvinit, že na něco zapoměli. Že se z toho dá vyčíst cokoliv a pochopit cokoliv, to už je vedlejší. V takovém guláši si totiž agnostik může snadno najít poměrně hezké zdůvodnění jednotlivých bodů desatera (docela se těším, jak to Sio pojmeš) ale fanatik si tam najde velmi hezké zdůvodnění svých představ o tom, že pravdu má jen on, popírači si v tom najdou jedinečné a argumenty, proč Bůh neexistuje a věřící stejně silné argumenty, proč existuje. Cynici a Machivelisté náš gulášek použijí pro své manipulativní cíle s davem a ejhle, máme dnešní svět a to nejen svět náboženský... ony se ty jednouduché poučky používají nejen v katedrálách nebo kostelích, ony se používají i v ekonomii, etice, morálce, ve státoprávním uspořádání... nejen církev má své modláře a zvěstovatele primitivních výkladů.
No a recept na to je jen jeden... všeobecné vzdělání mnohem intenzívnější, delší a kvalitnější než to současné. Dokud nenaučíme naše děti, aby se nespokojily se zjednodušeními, budou existovat zjednodušené výklady zaměřené na jitření emocí bez přemýšlení, byť z náboženství, ekonomie i ze státoprávního uspořádání se dají vzít veliká a pro zdárný vývoj lidstva vlastně nezbytná moudra. Ale dokud se většina spokokojí se soškami malých bůžků ať už jde o panenku Marii nebo o Kalouskovy ekonomické perly, najde se dost Kalousků i Papežů, co si na tom budou přihřívat polívčičku, byť mohou mít ty nejlepší úmysly.
Zajímavá úvaha, nicméně bych se rád vyjádřil k té poslední části – proč kněží všech možných církví podstrkují místo neviditelného a nehmatatelného boha raději náhražky v podobě obrázků, ikonek, sošek a dalších rekvizit.
ono je to v podstatě jednoduché – většina veřejnosti totiž nejsou filozofové, nemají rozsáhlé humanitní vzdělání a pojmy jako trassubstanciace, remanescence, jsoucno a podobně jim nic neříkají.
Ve středověku lidé neuměli číst a tak jim v kostelích biblické příběhy kreslili na okna. Dneska číst umějí, ale ve filozofii se vyzná málokdo. A tak se používají názorné pomůcky na které si může přiblblá veřejnost sáhnout. Používají se zjednodušující fráze, které se snadno učí aniž by se jim muselo rozumět, používá se nápor na emoce místo na rozum, hlavně aby to bylo barevné, veselé a v jednom guláši který je tak kombinovaný, aby je nikdo vzdělaný nemohl obvinit, že na něco zapoměli. Že se z toho dá vyčíst cokoliv a pochopit cokoliv, to už je vedlejší. V takovém guláši si totiž agnostik může snadno najít poměrně hezké zdůvodnění jednotlivých bodů desatera (docela se těším, jak to Sio pojmeš) ale fanatik si tam najde velmi hezké zdůvodnění svých představ o tom, že pravdu má jen on, popírači si v tom najdou jedinečné a argumenty, proč Bůh neexistuje a věřící stejně silné argumenty, proč existuje. Cynici a Machivelisté náš gulášek použijí pro své manipulativní cíle s davem a ejhle, máme dnešní svět a to nejen svět náboženský... ony se ty jednouduché poučky používají nejen v katedrálách nebo kostelích, ony se používají i v ekonomii, etice, morálce, ve státoprávním uspořádání... nejen církev má své modláře a zvěstovatele primitivních výkladů.
No a recept na to je jen jeden... všeobecné vzdělání mnohem intenzívnější, delší a kvalitnější než to současné. Dokud nenaučíme naše děti, aby se nespokojily se zjednodušeními, budou existovat zjednodušené výklady zaměřené na jitření emocí bez přemýšlení, byť z náboženství, ekonomie i ze státoprávního uspořádání se dají vzít veliká a pro zdárný vývoj lidstva vlastně nezbytná moudra. Ale dokud se většina spokokojí se soškami malých bůžků ať už jde o panenku Marii nebo o Kalouskovy ekonomické perly, najde se dost Kalousků i Papežů, co si na tom budou přihřívat polívčičku, byť mohou mít ty nejlepší úmysly.
» 17.08.2011 - 18:22
dead-head:
Jojo, tohle je jeden z argumentů charismatických církví, protože když se modlí k ikoně, tak je to modloslužba. To, že v se v tom dá viděl kanál, který vede k tomu jednomu cíli – jen má lidštější tvář. To je ten guláš, o kterém Misantrop psal. A když je řeč o ikonách, tak mě napadla taková blbost, protože když už boha pojmenuju (třeba titulem), tak mu vlastně osobně přisoudím nějaký tvar (co na tom, že ho vnímám jenom já) a tím se mi vlastně nekonečný bla bla bla složí do nějaké představy (kde figuruji já on) – což je vlastně taky ikona a tedy modlitba modloslužbou.
Pak je otázka, ke komu se modlili apoštolové. Vzhledem k tomu, že nepíšou, že by činili pokání z toho, jak se modlili, tak zřejmě modlitba k představě je legitimní, ale pouze pokud vede k jednomu zdroji. Což je zvláštní, protože ke komu se člověk modlí, když nedefinuje protistranu (nesevře do hranic)... k sobě samému? Zde pak věta „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ má docela zajímavý rozměr
Jojo, tohle je jeden z argumentů charismatických církví, protože když se modlí k ikoně, tak je to modloslužba. To, že v se v tom dá viděl kanál, který vede k tomu jednomu cíli – jen má lidštější tvář. To je ten guláš, o kterém Misantrop psal. A když je řeč o ikonách, tak mě napadla taková blbost, protože když už boha pojmenuju (třeba titulem), tak mu vlastně osobně přisoudím nějaký tvar (co na tom, že ho vnímám jenom já) a tím se mi vlastně nekonečný bla bla bla složí do nějaké představy (kde figuruji já on) – což je vlastně taky ikona a tedy modlitba modloslužbou.
Pak je otázka, ke komu se modlili apoštolové. Vzhledem k tomu, že nepíšou, že by činili pokání z toho, jak se modlili, tak zřejmě modlitba k představě je legitimní, ale pouze pokud vede k jednomu zdroji. Což je zvláštní, protože ke komu se člověk modlí, když nedefinuje protistranu (nesevře do hranic)... k sobě samému? Zde pak věta „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ má docela zajímavý rozměr
» 24.08.2011 - 09:37
drsnosrstej kokršpaněl:
poměrně přímočará úvaha, nad kterou bych asi pokrčil rameny (ať si kdokoli uctívá co chce a ať si porušuje svou komunitou definovaná pravidla jak chce, jsem mimo tuhle hru)... ale dovedla Misantropa k odpovědi, která mi přijde nejen skvostně napsaná, ale i hodně rozumná;
vůbec – celá diskuze ukazuje, že Liter je větev pro velmi přemýšlivé ptactvo
poměrně přímočará úvaha, nad kterou bych asi pokrčil rameny (ať si kdokoli uctívá co chce a ať si porušuje svou komunitou definovaná pravidla jak chce, jsem mimo tuhle hru)... ale dovedla Misantropa k odpovědi, která mi přijde nejen skvostně napsaná, ale i hodně rozumná;
vůbec – celá diskuze ukazuje, že Liter je větev pro velmi přemýšlivé ptactvo
Předchozí: Desatero očima agnostika II. | Následující: K svátku