Prométheus byla žena

Poslední dobou
nějak nemám romantickou náladu

Víš lásko, taky jsem občas unaven
a tu a tam mě něco bolí.
A tak se omlouvám, že nenesu tvé
břímě stesků, tak jako dřív
se vztyčenou hlavou.

Já vím, vím, že máš spoustu důvodů,
chceš všem pomoci a mě máš za skálu
co odolává erozi.
Nestěžuji si, tak jsem to chtěl

Dětem narostla orlí křídla a díváme se,
jak nám jimi, zatím neuměle, mávají
Vždy jsi prožívala bolesti a strasti jiných
a já od tebe tu infekci pochytil

Říkáváš často, že jsme smrtelní
a ta s kosou je možná blíž, než se zdá
Vzala jsi na sebe úděl Prométhea
a ten je ke své smůle nesmrtelný

Jen ta skála, co je každé ráno
zkrápěna jeho krví
už sama pláče nad jeho osudem ...
A postupně se zmenšuje.