Království rýmů a šprýmů – kapitola první

.
Vítejte v království
kde lidé pouze básní
kde slovo – próza
v řeči
zhola
neznámé
jen pojďte dál
a nechť se mysl zasní
v dějích
jež neuměle tu črtáme.
.
.

Průvodce a vypravěč – já

Další osoby se budou rodit, žít a případně i umírat, podle toho, jak kdo mě přijde pod ruku. Lidé, kteří by měli zájem si v této pohádce zahrát, ať se přihlásí u průvodce a vypravěče tzn. u mě. Předem upozorňuji, že případné role si nemohou vyhrazovat, ale bude jim přidělena. Výjimkám, se však meze nekladou.
Však nebojte se, postavy budou vesměs kladné, jen občas nějaká...ale to nevím ani já, co se bude dít dále...:)

—

Jak už to tak v pohádkách bývá, bylo jednou jedno království a tam panoval moudrý a hodný pan král…
No , radši vypustíme tyhlety řečičky a půjdeme rovnou k věci.
To bylo tak:
Pan král byl dobrák od kosti, jako hospodář taky docela ušel a tak jeho království docela vzkvétalo. Mohlo by ještě více, ale jeho poddaní, byli postiženi jakousi podivnou nemocí, v těch dobách naprosto unikátní.
Všichni totiž psali básničky. A když říkám všichni, tak všichni.
I děťátko, sotva otevřelo očka do světa vezdejšího, už ho napadaly rýmy. Jako třeba –
kaka haha
šaci baci
paci pláci
pláci plachy
plachy papů
a podobné miminkoviny.

Básnili všichni. Děti, mámy, tátové, staří, mladí…
i ti nad hrobem se loučili slovy:

Ahoj lidi v tomto světě
čekat dlouho nebudete
budete li hulit fest
na onen
to pravda jest.

Trochu klopotné veršíky, ale na jednu nohu v hrobě, to docela ujde.
No, a tihle básniví lidé sice dost pracovali, aby byl v království slušný dostatek všeho, ale problém byl v tom, že nechtěli chodit na vojnu a šaškovat se zbraněma. Radši by se totiž oháněli slovíčky.
Na ty byli tedy kadeti.
Mezi sebou totiž nemluvili jinak, než vázaně a ti talentovanější při tom i zpívali:

Ó jak moudrý je náš král
pán na tomto léně
než by sám se radoval
rozdá lidu sémě.

Sémě smíchu a pohody
do krajů kde králem jest
sám si zajde do hospody
a tankuje všechna čest.

Zapěje si s lidem prostým
písně hrubé, věru
na trakaři ráno spěje
k zámku, na maděru.

Jak vidno, tak byl v podzámčí lid bodrý a svého krále milující. Však tropil si z něho při každé příležitosti, šprýmy a šoufky.
No, posuďte sami:

Na hradě nám vládne král
s králkou jako koule
ne že by se králky bál
však
ta zná očma koulet.

Ta
trestá krále tímto zvykem
když král jí blaho nedá
on kouli své se srdcevzlykem
radš ručku ke rtům zvedá.

Ach královno, duše moje
nekul očma více
dám ti všechny svoje zdroje
nic jich nešetříce.

Zahrnu tě dary hnedle
jen se posilníme
pilulka je modrá vedle
ham
a dál už nepovíme..

Od zámku jen jakýs ryk
do vůkol se nese
usmívá se bodrý lid
i všechno živé v lese.

A v tomto místě pohádka prozatím končí, nesmíme přeci rušit panstvo v radovánkách. Až druhého dne vysvitne slunko, tak se podíváme od zámku poněkud dále, třeba pod prostou, doškovou střechu obecného lidu.
.
.
.
..
25.7.2007