Pozůstalá

Aťan:
Tohle někomu vzkazuješ? Můžeš nám to v komentářích pošeptat? My to nikomu nevykecáme.

Bíša:
To jsou Tvé výsledky bádání?

čubík:
...toto je vzkaz ženám – buďte k nám hodnější, sic pozdě honiti bycha budete...

Siorak:
Jinak by měla kolem sebe ženy? Nebo bez sypání si popela na hlavu by všichni muži utekli. Bádám po příčinné souvislosti a napadají mě samé hovadiny.

čubík:
...zdar Sio...fór je v tom, že ona si sype JEHO...popel na hlavu...a tím pádem ho má kolem sebe...:))

Žqáry:
...já jsem strašně protivná baba,myslím,že si to moje štěstí ten den plně užije;-D

Judita:
Tak za tuhle hříčku máš u mě schovanou velikánskou pusu, Tome. Musela jsem si notně lámat hlavu nad významem, logicky mi vycházelo jediné možné... jenže mě neustále mátlo to mn. č. -muže-... žeby řádila v urnovém háji? ó blbosti má neskutečná! – nikoli TY muže, nýbrž TOHO čili SVÉHO JEDNOHO JEDINÉHO – pak že mám češtinu v malíčku... chacha.
Perfektní ukázka zaseknutí mozku v jednom úhlu pohledu a důvod k zamyšlení nad tím, zda nejsem takto zaseklá i při snaze řešit své životní fekálie.
Netuším, zda jsi pochopil, co si to tu plácám – podstatné je, žes mě přivedl k přemýšlení nad sebou v poněkud jiném úhlu. Jenže – stejně se nejspíš ničeho nedoberu – pohled subjektivní se ani při sebevětší snaze nestane objektivní...
Tak jsem se vykecala a jdu dál civět do blba... dál blbá.
Pá čubikulíčku

čubík:
...trošku pochopil, Judit...:))
...a zaseklí, jsme asi každý jinde a v různé míře...mě nevyjímaje...na svátky a předkonec roku, zvolním pracovní tempo a bude mi velkým potěšením, když s Tebou dám hodnotnou řeč i Pusu...:O)

Judita:
Potěšila a pohladila už Tvá SMS. Výčitky, že ponechaná bez odpovědi, tlumené vírou, že víš... nechci šířit své depresivní vlny.
Díky Tome

čubík:
...nemusíš dokládat, Judit...i když bystrostí rozumu oplývám méně, než by bylo mi milo...ne vždy, i já odpovídám, neb počítaje s blahovůlí pisatele, slůvek šetřím, neb i v rozpacích z psaného, se mnohdy nacházeje, mlčení jeví se mi vhodnější slov...

Lower:
aspoň uvidí to co ostantí uvidí až po 10tkách let

Churry:
Smutnej ale přesnej. Výročí úmrtí manžela. Nevím, jestli se smát, nebo brečet anebo děkovat... Už je dekáda... A bulim stejně, jen už je infiltrát... „o)

čubík:
...i trošku morbidna, patří k životu...:)