LKAJÍC, PROSE O NADĚJI

LKAJÍC,PROSE O NADĚJI

Běža prchem do hospody
bral jsem schody trojmo,
berouc čtyřmo,pěťo schody,
v zádech ženu mojmo.

„Hož dočkaj ty faune vilný
haž sa budeš vracať,
včil jsa jsi v břichu svojim silný,
šak ze mňa budeš zvracať!“

Kročmo seďa v šenku,znova,
ucítivši záhubu,
vzpomenuvši na ta slova
o mojho pádu na hubu,
věda,že sa sudba příče
a nemaje útočiště
ni dnes,podnes,natož příště,
nikde všude na zemi,
z plna žalma křiče:
„ženský,chcete mi?!!“