KAMARÁDKA V SAMOTĚ

KAMARÁDKA V SAMOTĚ

Po nebi kalný měsíc plul,
a ta matná zář,
jak oko opilcovo co bloudí sem a tam,
když s rumem zavřený je krám,
a líný hokynář
se ještě z bačkor nepřezul.

Z té noci cítím Tvoji vůni
a střípky Tvoji tváře
se z vinných sklenek navrací,
jak vzpomínkoví vojáci,
co v svitu oné záře
vystupují z tůní.

Je úsvit nových věků,
tak vstávej lásko moje,
má přítelkyně v samotě,
slunce už stojí na plotě,
už vedralo se do pokoje
a sebralo ti deku.

Znám Tě,a vím co ti chybí,
má kamarádko v samotě,
tak pojď ke mě,
vždyť tak vášnivě a jemně,
jako já,Tě nikdo v životě
už nikdy víckrát nepolíbí!!