Tichá řeč stromů

Zase se rozběhnout
do rozpálených uliček
malého městečka
až k červenému zámku,

snít v tajemných
zákoutích zámecké zahrady,
smáčet lem sukně
v kamenité říčce,

luštit švabachové nápisy
Křížové cesty
a projít mezi náhrobky
pohádkového lesního hřbitova,

nakukovat do krypty
pod osmibokou kaplí
a pak se schovat
v jeskyni poustevníka,

plesat nad leskem
jezera Oko,
pokoušet ozvěnu
ve starém lomu,

položit kamínek
na prastarý náhrobek
židovského hřbitůvku
v posvátném háji,

uprostřed borovic
nad jezerní hladinou
vysoko na skále
toužit po neznámém světě...

O mojí touze šumí koruny stromů:

Vrátit se do dětství, vrátit se domů.