Táta

Nedokázal tě přebalit,
jenže uklidil celý byt.

Poslouchal naše pohádky
a zapomenul na hádky,
když jako bolavá šestinedělka
jsem bzučela a bodala
jak podrážděná včelka.

On pohladil a řekl „Dobře je“.
S ním žila všechna naděje.

Pak odešel, skoro bez rozloučení.

A není pravda,
že dnes tu s námi není!
On žije v tobě, ve mně,
on je tu s námi dál.
Jen tak,
jak uměl

jemně
životům našim
požehnal.