Přetrhnout růženec...

Když se ti přetrh´ růženec
padla jsem na kolena
a jako malá jsem
korálky znovu navlékala...

a každý měl svůj úkol,
měl svoje jméno...
Já, žena,jsem mu je dala.

Jsem dáma, svého druhu jediná

U mne vše končí,
ale i začíná

Navlékám korálky, kterým rovno není.

Znám dálky, znám rovnost rozednění

Až jednou spolu začnem růženec,
už nikdy neskončí...

Amen
společná smrt jen potvrzuje,
(že nikdy nikdo a nic se neloučí),

že nemá nic
(srdce má i ten kámen)
kdo nikdy nemiluje.

Jen tiché do-souznění...

Kde není láska,
tam vůbec nic...

tam fakt vůbec nic

NENÍ