Smutná slunečnice

V deštivém podzimu
v plné kráse
žlutá slunečnice ozvala se-
naříká,pláče,chtěla se ukazovat
a zatím musela
před deštěm se schovat.

Nechce mít zmáčenou sukýnku
čeká,že vyjde sluníčko,
aspoň na chvilinku.

Kdo to tady pláče?
O sluníčko prosí?
vyzpěvují dva bratři kosí,
na keříčku chvíli sedí
chvíli poletují.

Uviděli slunečnici
a hned v letu ptají se
-Máš už zralé semínka?
Narovnej svou hlavičku
zobneme si trošičku.-

-Já nemůžu,nezlobte se
zmokla by mě sukýnka.-

Mladé břízky,čtyři jsou tu
blahem se v tom dešti chvějí
potichu se slunečnici
i těm kosům smějí

Potom listím zaševelí
co nejblíže stojí břízka:
-Slunečnice naše milá,
kde bys bez vody dnes byla?
Suchem by ses vysušila.-

Najednou slunečnice vidí,
že ji deštík hezky hladí
začne zpívat tra la la.

Nechce uschnout ještě mladá
vláhu také pije ráda
k nebi svou hlavičku zvedla
na břízku se usmála.