Sedmihoří

Sedm hor je do půlkruhu
jedna do druhé se noří
jsou podzimem vybarvené
nám již známé Sedmihoří.

Šli jsme tím přírodním parkem
stezkou naučnou dle tabulí
koruny javorů již ohněm plály
a další hloučky listů rozžíhaly.

Kroky nás vedou kol skupinky břízek
co slunci podobá se jejich zář
Ten les má mnoho podob
a každý úsek má jinou tvář.

Z přehlídky všech jehličnanů
borovice vévodí svou vůní
javory, duby ,olše i akáty
barevně se od sebe různí.

Jdeme kolem dravého borůvčí
a shluku roztodivných druhů keřů
pro oko dále příjemnou je změnou
pohled do heboučkých mechů
a bílého krajkoví vzácných lišejníků.

Živá příroda je zde plachá
jen ptáčci si švitořili
mraveniště se neschová
jiných jsme však neviděli.

Vůně borovic a krása vřesů
nelze popsat vše již přechází nás zrak
ta nádhera a majestátnost lesů
nás pobízí myslet na zázrak

Stezkou naučnou jdeme vzhůru
až k žulovému kameni Smíření
zde v dávné době kdos vytesal
otisk rukou dvou dotknutí.
My vkládáme tam svoje ruce
na přátelství našeho znamení.

Pátá tabule nám zůstala neznámou
nohy z olova jít dále odmítají
dech se nám krátí a tváře hoří
vracíme se zpátky nahodilou zkratkou
šťastni,že prošli jsme kousek Sedmihoří.