Ametyst...

Sluneční svit,
z paprsků břit..
Hledáš cestu i necestu..
A v celém kontextu..

Snad ani nedýcháš..

Zpocené dlaně máš..
Ametyst v nich svíráš..
Snad spolíháš..

Že z něho vyskočí svit,
co do očí vpraví klid,
a najdeš zase smysl.. žít..

Že je to kámen,
co spadl Ti na zem,
pro štěstí..

A zbaví Tě srdeční bolesti..

V dlaních, jak v ulitě..
Skrýváš, co tíží Tě..
Přemítáš o životě..

S pohledem nachovým,
upřeným k větvoví..
Hledáš léčivé plástvoví..

Co říká, že smysl má..

Věřit a pravdu znát..
Bez bolavých ztrát..

A s životem si něžně hrát..