Žebrák...

Brouzdá se kolem popelnic
Batoh má prázdný
a nechce vědět nic
Na srdci uhelnatý cit

Vídáš ho každý den
rok, co rok
Je ve svém světě
prázdných slov

A smutných dní

Podáš mu ruku
s pomocí na dlani
Nechce – jen napít se
pro lepší svítání

Ve tváři jizvy
po ranách života
V záplatách na srdci
skryla se samota

V láhvi má schované
zklamání se smutkem
V kabátě s dírami
bolestné...

Co bude.??