Polemika s Danielem S.

Ahoj Dane,
vyjádřil ses hodně emotivně, ačkoliv jsi snad chtěl sdělit něco racionálního a dočkal ses několika hodně emotivních reakcí. Dalo se to čekat. Tvé tvrzení je odvážné a málokdo by se k něčemu podobnému odhodlal, zvláště na tomto fóru.

Na tom bych založil první polemiku. Pokud chceš někoho o něčem přesvědčit, není zrovna moudré, když začneš tím, že ho urazíš, byť to myslíš upřímně a chceš ho převědčit pro jeho dobro.
Jsi si opravdu tak jistý, že víš, co je pro koho dobré? Představ si, že někdo opačného názoru, si bude jist tím, co je dobré pro tebe a začne tě urážet, třeba z pozic ateismu.

Druhá polemika. Láska je jen slovo z pěti písmen, pod kterým může chápat každý něco úplně jiného. Tuším, že se tomu říka antonymum (jestli se pletu, neber mě za slovo), kdy jedno slovo má několik různých významů. Tudíž můžeš zde vysvětlit, jak to chápeš ty, ale měl bys respektovat, že druzí to chápou jinak. Asi vůbec nejlepší by bylo si uvědomit, že hovoříc o lásce, může každý mluvit o něčem jiném – někdo o koze a jiný o voze. pak samozřejmě vzniká nedorozumění. Zcela jistě chápe lásku jinak ten, kdo prožívá první lásku, jinak ten, kdo už prošel zklamáním, jinak ten, kdo už je nějakou dobu v partnerském vztahu, nebo má děti. A úplně jinak starší nebo nemocný člověk, u kterého už sexualita nehraje hlavní roli.
Zkrátka i když se omezím jen stručně na partnerskou lásku mezi mužem a ženou, tak je jisté, že se vyvíjí, s dětmi přichází odpovědnost a někdy – máš pravdu – nutnost si něco přikázat. Netvrdím, že některé vztahy nejsou takové od začátku a že takové vztahy jsou nefunkční. Prostě je to nejspíše tak, že přístup může být různý a všechny přístupy jsou legitimní.

Co se týče sebeobětování, taky existují hranice. Na netu jsem našel rorhovor s Tomášem Halíkem:

http://www.sedmagenerace.cz/index.php?art=clanek&id=231

cituji:
„Ježíš shrnul desatero do dvou přikázání: miluj svého Boha a miluj svého bližního jako sebe samého. Je reálné očekávat, že křesťané tuto množinu rozšíří i o mimolidské bližní?
Na doplnění tohoto textu zmiňme pasáž Lukášova evangelia, kde se Ježíše ptají: A kdo je můj bližní? Je to můj nejbližší soused, rodák, člověk stejného náboženství? A Ježíš tuto otázku obrací a říká: Ty se učiň bližním. Ukazuje, že člověk musí překračovat hranice, že bližní není jen souvěrec. Pro své podobenství si vybírá cizince, Samaritána, který zde hraje velmi pozitivní roli. Na Samaritány přitom věřící Židé nahlíželi jako na heretiky, odpadlíky a nepřátele. Analogicky se dá říct, že by se člověk měl učinit blízký všem formám života.“
Toliko snad křesťanský pohled. Ale z praxe vím, že když dvojice soutěží v tom, kdo je více obětavý, nic dobrého z toho nevzejde.
To by tak bylo vše, co mě napadá.