Balada o nočním vlaku

Poslední vlak do Prahy z Třince
jel tenkrát neobvykle načas.
Náhle však zabrzdil hodně prudce
málem jsem prohrál o rovnováhu zápas.

Zůstali jsme stát v poli na rovině
co se tak asi mohlo stát?
Do Prahy blízko, už jeli jsme Kolínem
nikdo nemohl nám hned odpověď dát.

Dlouhého čekání uplynula půl hodina
než se k nám průvodčí vlakem probila.
Přišla nám sdělit nám smutnou to novinu.
zdržíme se ještě nejméně hodinu.

Skočila pod vlak nějaká dáma
nikdo neví za jakých okolností.
Nehoda musí být vyšetřována
a my tu počkat – není to k zlosti?

Nikdo se moc neptal, proč asi
ta neznáma dáma v hluboké noci
jen život vlastní vzala si
nenašla nikde v nouzi pomoci?

Kdo může znát ten lidský osud
proč omrzel ji její svět?
Jak to že přijímala život dosud
a dnes zastavila rychlík R600?

Je skoro půlnoc, všichni jsou ospalí
nikomu není moc do řečí.
Sedíme v rychlíku a bolí nás záda
však sedíme v teple a bezpečí.

Najednou průvodčí objeví se znova
nastaly další komplikace.
Všichni jsou nervózní a neschopni slova
musíme zítra ráno do práce.

Budeme čekat ještě dvě hodiny,
začal nejspíš čas pro sebevrahy.
Někomu života poslední vteřiny
odpočítal vlak jedoucí od Prahy.

Pocit depresivní tísnivě na mě sed
teď už je těžko každému z nás
dívám se na hodinky, sleduji čas:
22. 01. 00:10.

Chtěl bych ale nemohu spát
představy morbidní mě děsí
začalo sněžit a silný vítr vát
venku se ženili nejspíš všichni běsi.

Konečně vlak pohnul se z místa
po chvíli v nejbližší stanici staví
Dívám se z okna, co se chystá
stojíme v Pečkách u Prahy.

Brzy proběhne další zpráva
nemajíc jinou alternativu
Ta zpráva se tichou poštou předává
hasiči čistí lokomotivu.

Zabralo to asi patnáct minut
jak málo zbylo z člověka
co ztratil kompas, neměl azimut
od života už nic nečekal.

V týden ten, co začal hned touto příhodou
to slovo – sebevražda bylo skloňováno
Odpověď marně čekám, zda jen náhodou
nebo snad postavením hvězd to bylo dáno?