Krapet dětských fantazií

To jsem to seznámení vzala zprudka, ne? No a co, tak už mě znáte. Copak je na tom něco špatnýho, že TO mám ráda? Že nic? No, to bych prosila. Já na tom taky nic špatnýho nevidím – i když, řeknu vám, občas mám pocit, že mě to zničí. Teda jako zabije. Že se prostě jednoho krásnýho dne usexíkuju k smrti...

Popadlo mě to záhy. To mi snad nebylo ještě ani devět, a už jsem si pod peřinou musela každej večer polechtat předběžníčka. Jináč bych neusnula. Fakt.

Hele, to vám musím říct, byla to docela švanda. Já v tý době byla děsně zažraná do „májovek“. Teda já čtu už od svých čtyř let – nebo tak nějak – a přelouskala jsem toho kvanta, ale ty „májovky“ mě po dlouhá léta držely nejvíc.
Hele, tak třeba s Robinsonem mě nikdá nenapadlo si to rozdat. Nebo s Gulliverem. Ani s Pátkem. Teda na Pátka jsem občas myslela, jak musí bejt krásně černej a tak, ale měla jsem dojem, že je dost hloupej, a hloupí mužský mě už odmala ňák moc nebrali.
Jo, a ještě takovej kapitán Nemo, s tím sem se občas mazlila, obzvlášť po tom, co v televizi běžel film, kde Nema hrál ňákej Omar Sharif. Ale to už jsem se ani tak netulila k Nemovi, nýbrž spíš k tomu Omarovi.

Ale Vinnetou a Old Shatterhand, TO BYLO NĚCO!!!
V knize jsem se s nima proháněla prérií, honila a střílela padouchy, pomáhala utiskovanejm indiánům, a pak, když jsem zhasla lampičku, představovala jsem si, jak ležím s jedním nebo s druhým – sem tam s oběma naráz – někde u ohně pod širákem, jak mi vyznávaj lásku, líbáme se , hladíme a tak.
(Nad námi lomí rukama Manitou....)
Teda né že bych v tý době měla z toho, co dělám, bůhvíjakej rozum, ale bylo mi to příjemný, to teda bylo, fakt.
Jó, a na těch dvou se mi taky líbilo, že byli volný a patřili jenom mně. Že nechápete? No, tak Vinnetouova Rybana nežila už v době, co se Vinnetou poznal s Charliem. A Charlie, teda kdybyste nevěděli , tak Charlie je Karel May nebo-li vlastně Olda Šetrnej. Tak.
Takže Šárlímu odprásknul Santer Nšo-či taky hned zkraje. Né že by mi nebylo Nšo-či líto, jak se znám, tak jsem nejspíš dost bulela, no ale řekněte sami, lepší je se s nikým nedělit. A že na ty svý holubičky pořád vzpomínali? To neva, vzpomínkama ještě nikoho neubylo, no ne?

A sexu zdar! Čau.

Psáno L.P. 2000