HOVORY S MĚSÍCEM 1.
Před dvěma týdny se mi vrátila kamarádka z míst, kam se nikdo z nás netouží dostat... K Hovorům s Měsícem dospěla po několika týdnech ve vazbě na samotce (pro niž se rozhodla dobrovolně, neschopna soužití na cele s prapodivnými bytostmi...).
» autorka: Judita |
Venku je tma – neděle večer
Čas v týdnu, který mám úplně nejméně ráda.
Sedím v okně
a skrze mříž a kostičky se snažím vidět nebe
Noční nebe...
Zahlédnout alespoň malý kousek noční oblohy...
Jak málo mi poskytne zdejší výhled
Mám špatnou celu
Ale Tebe, Měsíci, Tebe vidím...
Krásný večer, pane Měsíci!
Je to zvláštní
Ještě před pár týdny jsem Vás pozorovala
objímána člověkem, který má mé srdce
Ještě před pár týdny
jsem na Vás šťastná koukala
srdce přetékající láskou – smála jsem se...
Jak se mi osud pomstil
Hrála jsem karty s osudem
a prohrála
Prohrála roky života
A teď?
Tma – nedělní večer
a já tu sedím sama, hledíc mříží ven
a v místě, kde jsem měla srdce...
Nic
Jen prázdné místo
Samota
Můj pane Měsíci
Vám já se nyní zpovídám
Měla jsem vše
Poznala štěstí, radost, opravdovou lásku...
Lásku bez přetvářky
Strach o milovaného člověka
Vím, co znamená milovat
Odevzdat se, věřit
Vím, jak opojná dokáže být láska
I jak vražedná je nenávist,
a tenká hranice mezi nenávistí a láskou
Poznala jsem soucit i obdiv
Vím, jak zlá je závist a jak nakažlivá umí být
A co dokáže úsměv
A jak nádherný je upřímný smích
A teď se ptám Vás, pane
Vy tam v těch výšinách
Vy ... S tím chladným úsměvem
Proč musím tak trpce poznávat samotu?
Vždyť i Vy jste kol kolem obklopen
spoustou přítelkyň
Tolik hvězd!
Přes Váš chlad a odstup
Ne, nechci se litovat
Jen necítit se tak sama...
Toužím opět se smát, radovat
Lásku dávat a přijímat
Být hýčkána a milována
a svěřovat svá tajemství i přání
Své sny...
Mít človíčka, jenž pohladí
Obejme – v pravou chvíli
Pomůže vstát, když padnu na kolena
S ním smát se i brečet...
Tak strašně chci!
Měsíci, já toužím milovat!
Já vím, a Ty to víš také
Miluji – jsem té lásky plná
Ale...nemohu ji dát
ON ji už nechce
Chci aby byl šťastný
I když to není se mnou
Dál ať hledá si své štěstí
Já dala jsem mu volnost – i když
navždy má mé srdce
Aspoň mé srdce je šťastné
Mé srdce je s ním
Měsíci, já Vám děkuji...
***
Čas v týdnu, který mám úplně nejméně ráda.
Sedím v okně
a skrze mříž a kostičky se snažím vidět nebe
Noční nebe...
Zahlédnout alespoň malý kousek noční oblohy...
Jak málo mi poskytne zdejší výhled
Mám špatnou celu
Ale Tebe, Měsíci, Tebe vidím...
Krásný večer, pane Měsíci!
Je to zvláštní
Ještě před pár týdny jsem Vás pozorovala
objímána člověkem, který má mé srdce
Ještě před pár týdny
jsem na Vás šťastná koukala
srdce přetékající láskou – smála jsem se...
Jak se mi osud pomstil
Hrála jsem karty s osudem
a prohrála
Prohrála roky života
A teď?
Tma – nedělní večer
a já tu sedím sama, hledíc mříží ven
a v místě, kde jsem měla srdce...
Nic
Jen prázdné místo
Samota
Můj pane Měsíci
Vám já se nyní zpovídám
Měla jsem vše
Poznala štěstí, radost, opravdovou lásku...
Lásku bez přetvářky
Strach o milovaného člověka
Vím, co znamená milovat
Odevzdat se, věřit
Vím, jak opojná dokáže být láska
I jak vražedná je nenávist,
a tenká hranice mezi nenávistí a láskou
Poznala jsem soucit i obdiv
Vím, jak zlá je závist a jak nakažlivá umí být
A co dokáže úsměv
A jak nádherný je upřímný smích
A teď se ptám Vás, pane
Vy tam v těch výšinách
Vy ... S tím chladným úsměvem
Proč musím tak trpce poznávat samotu?
Vždyť i Vy jste kol kolem obklopen
spoustou přítelkyň
Tolik hvězd!
Přes Váš chlad a odstup
Ne, nechci se litovat
Jen necítit se tak sama...
Toužím opět se smát, radovat
Lásku dávat a přijímat
Být hýčkána a milována
a svěřovat svá tajemství i přání
Své sny...
Mít človíčka, jenž pohladí
Obejme – v pravou chvíli
Pomůže vstát, když padnu na kolena
S ním smát se i brečet...
Tak strašně chci!
Měsíci, já toužím milovat!
Já vím, a Ty to víš také
Miluji – jsem té lásky plná
Ale...nemohu ji dát
ON ji už nechce
Chci aby byl šťastný
I když to není se mnou
Dál ať hledá si své štěstí
Já dala jsem mu volnost – i když
navždy má mé srdce
Aspoň mé srdce je šťastné
Mé srdce je s ním
Měsíci, já Vám děkuji...
***
» 21.05.2007
» komentářů: 27
» 21.05.2007 - 09:20
Aťan:
...ještě víc si vážím toho, co mám...
...ještě víc si vážím toho, co mám...
» 21.05.2007 - 09:26
Aťan:
nefungujou stovečky...
nefungujou stovečky...
» 21.05.2007 - 10:39
Severka:
Moc krásná a moc smutná...taky si s ním ráda povídám...chudák, kolem sebe tolik hvězd a přece se jich nemůže dotknout...
Moc krásná a moc smutná...taky si s ním ráda povídám...chudák, kolem sebe tolik hvězd a přece se jich nemůže dotknout...
» 21.05.2007 - 10:45
Judita:
Milá Severko, Tvá hvězda jí do té temné cely přenádherně zářila.
A dnes ji rozzáří dozajista Tvůj komentář. Potřebuje zář, nemá to vůbec lehký, a navzdory tomu, kde se ocitla je to milá, chytrá a – ke své škodě – nesmírně obětavá holka... Mám ji ráda...
Milá Severko, Tvá hvězda jí do té temné cely přenádherně zářila.
A dnes ji rozzáří dozajista Tvůj komentář. Potřebuje zář, nemá to vůbec lehký, a navzdory tomu, kde se ocitla je to milá, chytrá a – ke své škodě – nesmírně obětavá holka... Mám ji ráda...
» 21.05.2007 - 10:53
ona:
Moc krásně napsané, ale šíleně smutné
Moc krásně napsané, ale šíleně smutné
» 21.05.2007 - 11:26
Lota:
...silný příběh...příběh co svírá srdce a hrdlo... příběh u něhož samovolně tečou slzy...kdo si takto s měsícem povídá...ten není zlý...osud mu zlé karty rozhodil...jsou realisté, že v osud nevěří...kdo však poznal bolesti života...ten ví...
...silný příběh...příběh co svírá srdce a hrdlo... příběh u něhož samovolně tečou slzy...kdo si takto s měsícem povídá...ten není zlý...osud mu zlé karty rozhodil...jsou realisté, že v osud nevěří...kdo však poznal bolesti života...ten ví...
» 21.05.2007 - 14:02
no:
Já vím, a Ty to víš také
Miluji – jsem té lásky plná
Ale...nemohu ji dát
ON ji už nechce
Chci aby byl šťastný
I když to není se mnou
Dál ať hledá si své štěstí
Já dala jsem mu volnost – i když
navždy má mé srdce Aspoň mé srdce je šťastné
Mé srdce je s ním Tak tohle mě dostalo... znám to...to je láska...ta pravá...která nebere...jen dává...
Já vím, a Ty to víš také
Miluji – jsem té lásky plná
Ale...nemohu ji dát
ON ji už nechce
Chci aby byl šťastný
I když to není se mnou
Dál ať hledá si své štěstí
Já dala jsem mu volnost – i když
navždy má mé srdce Aspoň mé srdce je šťastné
Mé srdce je s ním Tak tohle mě dostalo... znám to...to je láska...ta pravá...která nebere...jen dává...
» 21.05.2007 - 14:03
s.e.n:
Moc hezký příběh.Velmi mě dojal.Snad se dívce již daří líp a není Měsíc jediným přítelem.Napsáno moc poutavě a čtivě.
Moc hezký příběh.Velmi mě dojal.Snad se dívce již daří líp a není Měsíc jediným přítelem.Napsáno moc poutavě a čtivě.
» 21.05.2007 - 14:32
Judita:
Je úplně sama – má Měsíc, hvězdy a mě. Její rodiče – učitelé na maloměstě, ji zavrhli – nemá na svědomí žádný hrůzný čin, jen nerozvážně naivní zamilování se ve 22 letech – pak téměř šest sedm let nežila...čekala...táhlo se vyšetřování...opět se zamilovala...pár měsíců byla téměř šťastná...téměř, vždyť čekala...a pak to přišlo...nesmyslná vazba...soudy...atd...
Je úplně sama – má Měsíc, hvězdy a mě. Její rodiče – učitelé na maloměstě, ji zavrhli – nemá na svědomí žádný hrůzný čin, jen nerozvážně naivní zamilování se ve 22 letech – pak téměř šest sedm let nežila...čekala...táhlo se vyšetřování...opět se zamilovala...pár měsíců byla téměř šťastná...téměř, vždyť čekala...a pak to přišlo...nesmyslná vazba...soudy...atd...
» 21.05.2007 - 15:17
džemo:
Tiež rád hladím na lunu
však stáva sa,
že si namlátim čuňu... ...šach víš...
Tiež rád hladím na lunu
však stáva sa,
že si namlátim čuňu... ...šach víš...
» 21.05.2007 - 15:25
Rádoby zoufalá:
tak to mě úplně rozplakalo:´-(
už k tomu dospět k hovorům s Měsícem na samotce – to je tak děsivé
a Tvoje vysvětlující komentáře..
musí být vážně skvělý něžný člověk
vyřiď jí, že ta báseň je nádherná nádherná moc
:´-(
tak to mě úplně rozplakalo:´-(
už k tomu dospět k hovorům s Měsícem na samotce – to je tak děsivé
a Tvoje vysvětlující komentáře..
musí být vážně skvělý něžný člověk
vyřiď jí, že ta báseň je nádherná nádherná moc
:´-(
» 21.05.2007 - 15:30
Judita:
Však ona to uvidí bíle na modrém sama – už se těším na ta její hnědá kukadla – má je krásná, když je úsměv rozzáří.
(Ale mě za ty moje zjihlé kecy asi zastřelí... I když – to si milionkrát rozmyslí – vrátit se zpět... A k tomu kvůlivá Juditě...eh...)
Však ona to uvidí bíle na modrém sama – už se těším na ta její hnědá kukadla – má je krásná, když je úsměv rozzáří.
(Ale mě za ty moje zjihlé kecy asi zastřelí... I když – to si milionkrát rozmyslí – vrátit se zpět... A k tomu kvůlivá Juditě...eh...)
» 21.05.2007 - 16:29
no:
Judito!!! Seš děsná ))
Petře vyřiď ať se světa nebojí... má citlivé srdce.. to ji pomůže ...Držím palce, ať vše zvládne...zařadit se mezi,,normální“ lidi není někdy jednoduché...ale život má před sebou...
Judito!!! Seš děsná ))
Petře vyřiď ať se světa nebojí... má citlivé srdce.. to ji pomůže ...Držím palce, ať vše zvládne...zařadit se mezi,,normální“ lidi není někdy jednoduché...ale život má před sebou...
» 21.05.2007 - 21:57
j.c.:
mám rád Měsíc,
pro ten jeho zahloubaný úsměv
kterým obdaří šťastné milence
i zoufalce na pokraji života
mám rád Měsíc
pro jeho koketní odkrývání tváře
a její decentní zahalování
když se chce tvářit, že nevidí
co má být ukryto
mám rád Měsíc
pro jeho pravidelný odpočinek
kterým i mně dává příklad
životosprávy
***
) Jiří senior
mám rád Měsíc,
pro ten jeho zahloubaný úsměv
kterým obdaří šťastné milence
i zoufalce na pokraji života
mám rád Měsíc
pro jeho koketní odkrývání tváře
a její decentní zahalování
když se chce tvářit, že nevidí
co má být ukryto
mám rád Měsíc
pro jeho pravidelný odpočinek
kterým i mně dává příklad
životosprávy
***
) Jiří senior
» 22.05.2007 - 08:59
Siorak:
Měsíc.. osamělý satelit .. svědek nočního hemžení lidí, lásky i samoty .. kamarád, co mizí. Ale vždy se vrátí a nikdy nezradí..
Je to krásné téma Judito. Děkuji ti.
Měsíc.. osamělý satelit .. svědek nočního hemžení lidí, lásky i samoty .. kamarád, co mizí. Ale vždy se vrátí a nikdy nezradí..
Je to krásné téma Judito. Děkuji ti.
» 22.05.2007 - 23:33
Theara:
Moc mě ten příběh dojal...i to, jak jsi to napsala,
Moc mě ten příběh dojal...i to, jak jsi to napsala,
» 23.05.2007 - 07:54
Bean:
Judíkuuuuu to se povidlooooo hált už budeš asik tadleta..spisovatelka..nebo tak něco )) hovory co jsou přidušené
mřížemi..nebo minulostí..
jsou vlaštovky vypuštěné
s křídly od smutku i od radosti a tak se nesou širým krajem
s poselstvím našich duší
nejedno oko přitom taje....
nejedno mysl..
ledacoc
tuší... ps: za tu zlomeninu se ti omlovám..
příšte si věčí pozor dám ))
Judíkuuuuu to se povidlooooo hált už budeš asik tadleta..spisovatelka..nebo tak něco )) hovory co jsou přidušené
mřížemi..nebo minulostí..
jsou vlaštovky vypuštěné
s křídly od smutku i od radosti a tak se nesou širým krajem
s poselstvím našich duší
nejedno oko přitom taje....
nejedno mysl..
ledacoc
tuší... ps: za tu zlomeninu se ti omlovám..
příšte si věčí pozor dám ))
» 23.05.2007 - 20:49
stryc:
Nefunguje to, abych Ti dal bodů tolik kolik by Ti pomohlo.
Nefunguje to, abych Ti dal bodů tolik kolik by Ti pomohlo.
» 24.05.2007 - 13:31
Verule:
Tak tohle je mazec. Skoro jako Mácha.
A toho miluju.
Máš můj obdiv.
Tak tohle je mazec. Skoro jako Mácha.
A toho miluju.
Máš můj obdiv.
» 24.05.2007 - 21:49
Slovánek:
Jak opravdový...to, co spoustě mých básní chybí...(mezi náma, v tomto případě n a š t ě s t í...)
Jak opravdový...to, co spoustě mých básní chybí...(mezi náma, v tomto případě n a š t ě s t í...)
» 24.05.2007 - 23:01
Bíša:
Ano, měsíc, patron v osamění a v jeho svitu, nenaplněná
altruistická láska...
Ano, měsíc, patron v osamění a v jeho svitu, nenaplněná
altruistická láska...
» 29.05.2007 - 19:06
umělec2:
Tahle první je ještě lepší než ta druhá. Čtu jako židi zprava doleva. Já básně nemám rád a už i vím čím to je. To ostaní byly asi pomeje, kdo jen je teď omeje?!
Tahle první je ještě lepší než ta druhá. Čtu jako židi zprava doleva. Já básně nemám rád a už i vím čím to je. To ostaní byly asi pomeje, kdo jen je teď omeje?!
» 29.05.2007 - 19:07
umělec2:
Kdo byl Mácha? Furt se o něm mluví a já nevím! A chtěl bych.
Kdo byl Mácha? Furt se o něm mluví a já nevím! A chtěl bych.
» 30.05.2007 - 16:34
Ágnes:
Lota to vystihla: „příběh co svírá srdce a hrdlo... příběh u něhož samovolně tečou slzy“
Slzy mi tečou a s dýcháním mám taky problémy. Trochu („trochu“?) vím, co to je, mít prázdno tam, kde bývalo srdce...
Lota to vystihla: „příběh co svírá srdce a hrdlo... příběh u něhož samovolně tečou slzy“
Slzy mi tečou a s dýcháním mám taky problémy. Trochu („trochu“?) vím, co to je, mít prázdno tam, kde bývalo srdce...
» 11.07.2007 - 16:46
HarryHH:
na světě je tolik soudů a soudců ... že právo splývá s neprávem,
a do toho člověk .... hromádka činů a emocí ...
... odsouzený žít svůj život .... v mikrosvětech společnosti lidí ... *- ... a pak ještě jedna volba ....
...... samovazba nucená ..... a nebo dobrovolná
.... ... která vůbec nemusí být ... za vězeňskou zdí ... (
na světě je tolik soudů a soudců ... že právo splývá s neprávem,
a do toho člověk .... hromádka činů a emocí ...
... odsouzený žít svůj život .... v mikrosvětech společnosti lidí ... *- ... a pak ještě jedna volba ....
...... samovazba nucená ..... a nebo dobrovolná
.... ... která vůbec nemusí být ... za vězeňskou zdí ... (
» 18.07.2007 - 16:39
Duše zmítaná bouří reality:
jej... silný... krásný... jak já říkám: krásně smutný a smutně krásný...
jej... silný... krásný... jak já říkám: krásně smutný a smutně krásný...
» 29.04.2009 - 22:06
panK.:
měsíčku na nebi
nekoukej na lidi,
budeš mít oči
celý červený... atd... celý text f topol-střepy básen je super ST
měsíčku na nebi
nekoukej na lidi,
budeš mít oči
celý červený... atd... celý text f topol-střepy básen je super ST
Předchozí: HOVORY S MĚSÍCEM 2. | Následující: Krapet dětských fantazií