CO NESMÍ BÝT, NEMŮŽE BÝT.

pokračování třetí
» autor: bameka
» archiv Povídky / Ostatní
Při návratu na evropský kontinent se Karel nemůže ubránit emocím. Mísí se v nich vzrušení a dojetí. Zase bude o něco blíže domova. Je nadšený z úspěchu spojeneckého vylodění na pobřeží Francie a vnímá obrovskou popularitu generála Dwighta Eisenhowera, jako vrchního velitele spojeneckých vojsk na západní frontě. Ví už také o bestiálním řádění německých jednotek SS ve francouzské vesnici Oradour sur Glane, dalším místě z dlouhého seznamu válečných zločinů, které se staly téměř v celé Evropě, včetně jeho rodné vlasti. Narůstá v něm hněv a touha bojovat s Němci ze všech sil, třeba i za cenu ztráty vlastního života.
      Karel se dostává na místo svého určení v období, kdy po vítězné bitvě o Normandii začínají spojenecké jednotky postupovat dále do nitra Francie. Je opět přidělen k ženistům. K ženijní rotě a v rámci této roty do ženijního družstva pod velením seržanta Scotta.
      Jeho úkoly jsou podobné s těmi, které znal už z dřívější doby. Opravy a údržba komunikací a někdy, při dočasném zhoršení situace na bojišti, i funkce spojky při předávání informací nebo dokonce ostrý boj v přední línii. Pozemní boje jsou opět tvrdé, ale o něco méně nebezpečí číhá ze vzduchu, neboť spojenecké letectvo ve Francii pomalu získává téměř absolutní převahu. Válka je však hrozná všude. Nová přátelství, jejichž pevnost nic tak dokonale nevyzkouší jako nasazení v boji, jsou znovu a znovu násilně přetrhávána kulkou z nepřítelovy zbraně, střepinou, tlakovou vlnou nebo ohněm.
      V průběhu těchto bojů, pro vojáky na frontě však v nekonečně vzdálených Spojených státech amerických, vzniká tak zvaný Morgenthauv plán, který řeší, co bude s Německem po skončení této války. Ministr financí Henry Morgenthau má velký vliv na amerického prezidenta F.D. Roosevelta, jehož důležitá rozhodnutí však značně limituje těžká nemoc. Snad i proto plán svého ministra financí podporuje bez větších připomínek. Velmi zjednodušeně jde o přísné potrestání Německa za rozpoutání války. Obsah plánu se však dostane mezi americkou veřejnost a ta se zděšením zjišťuje, že důsledná realizace tohoto plánu by pravděpodobně přinesla hladomor miliónům nevinných lidí. Nejvyšší představitelé USA, na čele s prezidentem, musí tento plán oficiálně silně korigovat. To však neznamená, že se ho zříkají též z vnitřního přesvědčení.
      V září 1944 vstupují první americké jednotky na německou půdu, ale trvá ještě více než měsíc, než je dobyto první významné německé město Aachen (Cáchy).
      Před významnějším průnikem spojeneckých vojsk do Německa je ještě čeká krvavý boj v Hürtgenském lese a poté poslední významná německá ofenzíva na západě – Ardeny.
      V listopadu také začíná významněji vyvstávat problém s německými zajatci. Vznikají zajatecké tábory, v Německu ale zatím v této otázce probíhá víceméně vše v souladu se Ženevskými konvencemi o chování vůči válečným zajatcům. Děje se tak i díky tomu, že počty zajatců zatím nenabývají gigantických rozměrů.
      Koncem února 1945 je Karel opět raněn, tentokrát však lehce na ruce a noze po výbuchu ručního granátu. Přesto si však toto zranění vyžaduje ošetření v polní nemocnici, kvůli sešití ran i zabránění možného vzniku infekce. Při odvozu na ošetření mu jeho kamarádi říkají, že pro něj už válka skončila, protože si ji užil dost a dost. Vědí o jeho minulosti od odchodu z okleštěného Československa, přes další boje až do této chvíle. Berou ho už jako plnohodnotného příslušníka jejích, americké, armády a váží si ho. Karel s přesvědčením odpovídá, že se ještě určitě uvidí. Všichni se v tu chvíli alespoň tváří, že v Karlova slova věří.
      Čtvrtý den pobytu v polní nemocnici Karel dostane návštěvu z velitelství divize. Major Burns mu sděluje, že se americká armáda domnívá, že už pro ní s nasazením života bojoval dostatečně dlouho. Navrhuje mu definitivní vyvázání se z vojenské služby. Karel samozřejmě protestuje a Burns jako by to předem očekával. Vyloží mu vznikající problém s válečnými zajatci a navrhuje mu výkon strážní služby v jednom ze zajateckých táborů. Dodává, že tahle válka brzy skončí a na něho jistě čekají doma. Nebylo by dobré, aby jeho rodiče ztratili jediného syna v samotném závěru války.
      Po krátkém váhání Karel tuto nabídku přijímá, protože i jemu je jasné, že převaha spojenců na bojištích je drtivá a nezvratná.
      Zeptá se majora, kde by se tedy po propuštění z ošetřování měl hlásit a dostává odpověď, že za dva dny pro něj přjede jeep a odveze ho do tábora Bretzenheim. Ten se nachází asi 50 kilometrů od této nemocnice, nedaleko města Bad Kreuznachu. Major mu ještě předá průvodní doklady a popřeje mu vše nejlepší při budoucím plnění úkolů.

......

      Podle vojína Dicksona, který Karla veze do nového působiště, už jim do Bretzenheimu chybí jen pár minut. Během cesty se Karel dozvídá, že velitelem tábora je podplukovník Stanfford a je to prý pěkný tvrďák.
      „Ale uznej, že „skopčáci“ si nic jiného nezaslouží,“ vyslovuje Dickson svůj názor. „S těma nacistickejma sviněma se nedá jednat v rukavičkách.“
      Karel v duchu souhlasí. Krutost německých vojáků sám zažil a navíc se začínají objevovat první přesnější zprávy o německých koncentračních táborech. Na západě už byly osvobozeny některé pobočky a nebylo tam nic hezkého k vidění. Ale na východě, zejména v Polsku, se prý odhalila nepředstavitelná hrůza.
      Jeep vjíždí do nevelkého lesíka. Karel se ptá, co je tu cítit za divný zápach. Dostává odpověď, že se to brzy dozví. Projedou lesíkem a ocitnou se v otevřené krajině. Před Karlem se objevují první strážní věže, které v pravidelné vzdálenosti asi stopadesáti metrů obepínají plot z ostnatého drátu. Kam až oko dohlédne je vidět jen plot a strážní věže. A za plotem váleční zajatci, hlava na hlavě. Tisíce, desetitisíce? Zápach je o poznání výraznější.
      „Nevím sice, jak vypadá peklo, ale vítej v jeho předsálí,“ zazubí se vojín Dickson.
      Jedou dál k velitelství tábora a Karel se mezi tou masou lidí snaží zahlédnout nějaké budovy, které by mohly sloužit pro potřeby zajatců. Ale nikde nic není. Spatří jen dva menší stany s označením červeného kříže. Jinak jen zajatci a kolem nich ten ostnatý drát. Zázemí je určeno jen strážním jednotkám.
      Karel si v duchu pomyslí, že je to divné. Zima ještě neskončila a zajatci jsou vystaveni všem jejím vlivům. Bez přístřeší a mnozí s naprosto nedostatečným oblečením. Nemá sebemenší důvod Němce litovat, ale přesto... Karel se na to zeptá Dicksona, ale ten jen pokrčí rameny a prohlásí, že to není jeho věc. Zápach, nejspíše z lidských výkalů, je teď už velmi silný.
      Na velitelství tábora se Karel seznamuje s podplukovníkem Stanffordem. Dozvídá se, co bude jeho povinností v táboře, kde a s kým bude sloužit. V kostce se má jednat o to, aby se žádný zajatec nedostal ven z tábora, ven za ostnatý drát. Kdyby se tak stalo, má každého uprchlíka okamžitě zastřelit. Stejně tak má zastřelit každého, kdo by se pokusil zajatce krmit zvenčí. I ženy nebo děti.
      „Je to příkaz shora,“ říká Stanfford. „Ike (Eisenhower)“ o tom ví. Jsou to jím schválené rozkazy.“
      Karel se odvažuje zeptat na sociální zázemí pro zajatce a jaký je jejich počet v táboře. Podplukovník opáčí otázkou, proč ho takové věci zajímají. Karel poukáže na Ženevské konvence.
      Podplukovník ho chvíli beze slova pozoruje a pak prohlásí: „Z vašich dokladů jsem vyrozuměl, vojáku, že v téhle zasrané válce jste si už lecčím prošel. Nemyslím, že se Japonci nebo Němci při boji s vámi ohlíželi na nějaké konvence.
      Co se týká tohoto tábora, naliju vám čistého vína, aby jste věděl, na čem jste. Před chvílí jsem obdržel směrnici, podepsanou samotným Eisenhowerem. Všichni zajatci tady, a že jich je, jsou přeřazeni do jiné kategorie. Mezi tak zvaně odzbrojené nepřátelské síly. To znamená, že všichni, co jsou tady, nemají nárok na přístřeší a budou dostávat minimum jídla. Je jasné, že problém s přeplněností tábora se brzy začne řešit sám od sebe. Pro mne je to pouze plnění rozkazů a navíc „skopčáky“ nemám vůbec rád. Připravte se, že tu zažijete drsné věci. Ale tohle je válka. Válka je drsná a my jsme ji nerozpoutali. To je všechno. Můžete jít a připravte se na službu. Nezapomeňte, že začínáte dnes v noci.“
» 13.08.2011
» komentářů: 0

Bez komentářů.
« jméno
« heslo
» Registrace
» Zapomenuté heslo?
online
Besinka, Zeanddrich E. [2]
nováčci
intuista
narozeniny
Gándhí [8]


© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.