Šlapání a zrcadlení

Chodím sem už víc jak rok. A po vzoru Michala Tučného bych si mohla zanotovat:“...Možná to na mně už bude znát. Zatím mám jen trochu pevné nohy a spinner je můj kamarád.“ No jasně, chodím šlapat. Co to plácám, to zní strašně. Tak dobrá, chodím na spinning.

Jenomže teď přišla rána. Rekonstrukce. A výsledek? Na stěnách cvičební místnosti se objevila zrcadla. Všude. Tak nevím, byl to šťastný nápad? Nu což, přece to kvůli tomu nevzdám. Tolik měsíců dřiny ...

Seřídím kolo, nasednu, zapínám tepovku ... A už se vidím. No právě. Já se vidím. Teda to bude hustý, řekl by můj patnáctiletý syn. Sleduji, jak se opírám do pedálů, nahýbám se nad řídítka a šlapu, šlapu, šlapu.

Už po chvíli, zdá se mi to nebo ne, začínám ztrácet podobu. Čůrky potu stékají. Obličej mění barvu. Ještě chvíli a splyne s okolními červenými stěnami. Kde je nějaký make-up? Oční linky? Ty vlasy, které jsem tak pracně foukala, pomalu plihnou. A po protření ručníkem mám na hlavě dokonalé vrabčí hnízdo. Pěkně promáčené.

Jen malá chvilka oddechu, vyjíždím si nohy, napiju se a znova do rytmu hudby šláp, šláp, šláp. Zrcadlo neklamně hlásí, že jsem zmáčená jak myš. Ještě chvíli a kdybych si předtím v šatně odložila spodní práádlo, mohla bych se teď směle zúčastnit soutěže Miss mokré tričko. Teda asi spíš nesměle. A Jirka Korn do toho zpívá:“Girls, girls, girls, sweet lovely girls.“

Pedály se ani na chvíli nezastavují. Zvednu zase oči od displaye tepovky. Pohledem zavadím, jak jinak, o zrcadlo. Hrůza. Všimla jsem si svých do rytmu se pohybujících špeků. A taky ... Neee, já už to raději nekomentuji. Proboha, proč sem ta zrcadla dávali? Na to se nemůžu koukat ...

No a když to vezmu kolem a kolem, tak ani vlastně nemusím. Představte si, že nic z toho jsem v tom zrcadle neviděla. Nosím totiž brýle na dálku a na sport si je sundavám. Takže můžu klidně šlapat dál s iluzí, že ta rozmazaná postava naproti je krásná upravená ženská s vytrénovanou pevnou postavou, která jen s malou námahou a úsměvem zvládá tu hodinovou jízdu, aniž by to na ní zanechalo sebemenší stopy.

Dnes jsem byla opravdu vděčná za svou krátkozrakost. A příště přijdu určitě zas. Zrcadla ať si zrcadlí, co chtějí.