Jednou se možná karta obrátí

„Tak já tam vidím dvě“, prohlásil můj doktor. Co na to říct? Já to na té obrazovce totiž vidím taky. Budu mít dvojčata. To byste koukali, co se vám v příštích několika vteřinách všechno prožene hlavou. Možná jsem potížistka, ale mně se nejdřív vybavilo všechno, co se mi zkomplikuje. Mám jen dvě ruce a z toho jako většina jednu levou. Nešikovnou. Do většiny obchodů se širokorozchodným kočárem nevjedu. Košíky v supermarketu mají jen jednu sedačku. Jet na kole s dětskou sedačkou vpředu i vzadu se rovná akrobatickému výkonu. A tak podobně. Až čas mi ukázal, že těch komplikací může být mnohem a mnohem víc. A naopak. Něco se dá zvládnout i stereo. Při troše zručnosti.

Tak jsem se stala matkou dvojčat. V té době ještě relativně raritou. Lidé do sebe šťouchali, když jsem projížděla se svým velkým vozidlem. Zvědavě nakukovali do kočáru a navazovali rozhovory. Bylo to v době,kdy dvojčat přibývalo jen po kapkách. Pomalu. Vždy jednou za delší dobu. Ale ty kapky padaly stále hustěji a hustěji. A dnes je to docela slušný liják. Mívala jsem přehled, ale už jsem přestala vnímat, kolik, že se to nových dvojčat v našem městečku objevilo v poslední době. Je to zřejmě trend dnešní doby, na kterém se jistě podepsal náš životní styl, znečištěná příroda. Zkrátka svět kolem nás. Je to asi vývoj, který musel přijít. A jestli to takhle bude pokračovat. Kdo ví? Možná se karta obrátí. Raritou budou monoděti. A možná pak problémy nastanou jim. Vše se bude v první řadě přizpůsobovat dvojčatům. Širší chodníky, dveře a výtahy monokočárky zřejmě ani nepostřehnou. Ale v jiných směrech ... Vše ostatní bude prodáváno dvojmo. Třeba oblečení. Odpadne starost, jak sehnat po obchodech dvě stejné věci ve stejné velikosti. Za to maminky monodětí se budou muset sdružovat, aby si vypomohly a podělily se o dvojitá balení. Oblečení, jídel, plenek ... Na jedno dítě by toho bylo trochu moc. Monokočárky budou k dostání jen ve specializovaných obchodech. Možná se začnou vyrábět i dvojpostýlky a dvojsedačky. Kdo ví?
A časem se školní třídy zaplní dvojicemi podobných dětí. Třídy budou plné dvojčat. Sem tam monodítě. Na pedagogických školách přibudou přednášky o tom, jak pracovat s monodětmi v kolektivech dvojčat. A tak dále, a tak dále.

A jednou, až budu chovat svá dvojvnoučátka, tiše si budu vzpomínat, jak to kdysi bylo všechno jinak. Tenkrát, když jsem byla jednou z mála.

A už dost. Už budu raději brzdit svou fantazii. Zas o tolik se karta zřejmě neobrátí.