Krasobruslařka

V tiché hudbě něžný romantický příběh plyne,
v světelném kruhu tančí éterická víla.
Okamžik letí, pak se v piruetě svine,
Co skutečnost je a co sen? Rozdíl se stírá.

Lehká a zářivá jako kosmický prach,
substance z měsíčních paprsků svitu.
Šaty z hvězd utkané všech mléčných drah,
oslavou lásky diriguje v nás – orchestr citů.

Melancholie hudby přechází v divokou vichřici,
let labutě přechází v střemhlavý útok sokola.
Vznášení ve vakuu mění se v tornádo letící,
nádhera s pružností kočičí – skok s otáčkami dokola.

Pak hudba utichne, víla se uklání, nadšení publika.
Ledové království proměnila v noční palouk mechový.
Srdce jí buší než svou vášeň vydýchá,
divák se probouzí, končí sen růžový.