Odpust

Odpust
za vše, co nechtěla jsem nikdy říct.
Odpust,
že Slunce chybí v dnech za plískanic.
Odpust,
že nikdy nebyla jsem, jakou jsi mě chtěl.
Odpust,
že i na moji včerejší lásku dnes jsi zapomněl.
Odpust,
že moje srdce Tobě nepatří.
Odpust,
že 1+1+1 už prostě nejsou tři.
Odpust,
že vinu necítím.
Odpust,
že mi nejsi vším.
Odpust,
že víc Tě nehledám.
Odpust,
že životem jdeš sám.
Odpust,
že chci zase být šťastná a žádoucí.
Odpust,
že nechybí mi Tvé teplo za nocí.
Odpust,
že moje ruka Tě už ve tmě nezebe.
Odpust,
že naše cesta do dalších dnů nevede.
Odpust,
že jsem Ti vzala iluze a naději.
Odpust,
že chci znovu zažít, jak se sudy válejí.
Odpust,
že chci štěstím i po nocích se smát,
Odpust,
že chci s jiným karty ve dvou hrát,

který mi dovolí sebou být,
a přitom na nebi jak hvězda zazářit.
(Co jestli vyhořím a zhasnu, co se stane pak?
To nevím, ale nechci nad tím rozjímat.
Nechci smutnit nad tím, co se musí stát,
a chtít víc, když třeba jen pár chvil mě bude hřát.
Prostě si jen od života brát, co mi může dát).

Řekl jsi, že mi přeješ, ať mi jednou odpustí Bůh … přesto …

Odpust,
že Ti neumím odpustit a žádat o odpuštění pro sebe.

Have a nice life …