Tragikomická...

Napsala mi paní Míla,
že se chystá do plesu,
jestli bych jí nepůjčila
nějakou tu noblesu...

I když v šatníku prý hýčká
krásných kousků víc než dost,
zdá se (snad až na dvě trička)
že změnily velikost...

„V hospodě mám práce kupy,
musím bejt furt na place...
Jet do města na nákupy!?
To je hrozná štrapáce!!“

A tak večer u hospůdky
(což mi problém nedělá)
zdolávám zas ty tři schůdky
v roli spásy anděla...

„Ty jsi zlato!“ – Míla jásá,
mizí s róbou v kuchyni...
„Ta ti sluší! To je krása!!“
- Lojzík též se přičiní...

Jen se trochu zatočila
v opojení zmámeném,
kol sporáku protančila,
rukáv chytil plamenem...

Vtom se ozve rachot velký,
hrnec plotnu opouští...!
„Že tě kopnu do prdélky...!!“
- žehrá Alois nad spouští...

Róbu „zdobí“ kromě flitrů
máčka chuti pikantní –
asi tak dva a půl litru,
byl to tanec riskantní...

Tragedie převeliká
vrcholí pak u dřezu...
Srdceryvně Míla vzlyká,
snad unikne nářezu....

Několik váhavých kroků...
Lojza vchází do dveří...
„Odpusť, příštího půl roku
máš tu zdarma večeři...“