Vítr

Větříčku...

s lístky stromů si jemně pohráváš
a já pak slyším jejich hlasy,
když do parku večer se zatouláš,
milencům proplétáš se mezi vlasy

rostliny ve tvém rytmu se kolébají,
ptákům čechráš jejich peříčka,
lidé tvých vlastností využívají,
když nad zemí krouží v záři sluníčka

černé mraky na obloze rozháníš,
ať smutek na duši nám nesedá,
vytoužené osvěžení nám přinášíš,
když žhavé léto už vydržet se nedá

poslem mnou vybrán jsi tedy byl,
abys i korunami stromů se prodíral,
hlavně abys sen ode mě jednomu dopravil
a v něm o mé lásce mu vypravoval.