Proč...

Jedni slůvky krásně hladí,
úsměv k tomu přidají,
lásku rozdávají rádi,
tihle srdce na dlani mají.

Svět pro ně i malé krásy má,
otevřenýma očima je hledají,
prý brát vše optimisticky se má,
s vlídnou tváří ostatním říkají.

Druzí většinou se jenom mračí,
na tváři mají úsměv málokdy,
radost v očích se jim nezračí,
na okolní svět zlobí se mnohdy.

Šedou barvu pro ně má svět,
všichni proti nim jen jdou,
proč, když dívají se nazpět,
spíš jen slova výčitek najdou.

Proč ti druzí, jak ostřím nože,
jiným bolestně srdce zraňují,
být věřící, tak zvolám: „Bože,
ať andělé je také ochraňují!“

Nezabíjejme si křehkou lásku,
přestože obrovskou sílu má,
visí totiž na jemném vlásku
a hazardovat s ní se nemá.