Lovec a šelma XII.

Ve spánku ulovila srnku snadno,
dokonce i velký úkryt našla,
v něm nemuselo by jí být chladno,
ta srnka by se tam také vešla.

Chudák netuší, že je to jen sen,
který rozplyne se s probuzením
a že ještě čeká ji těžký den
s jedním obrovským překvapením.

Lovec po dlouhé době nakonec přece jen usíná,
trochu neklidná je první noc,
meluzína v díře prken jeho spaní protíná,
tuší, že toho nenaspí moc.

Nad opravami srubu přemýšlí,
také obejít revír bude potřeba
a stále šelmu má ve své mysli,
možná už zítra zahlédne ji třeba.

Ani z předešlého dne únava
nebrání mu časně ráno vstát,
rychlá je na cestu jeho příprava,
má čas v klidu si kafe dát.

Před odchodem je potřeba dveře opravit,
minulý návštěvník nebyl zrovna zdvořilý,
pak teprve je čas se na obhlídku vypravit,
nechce, aby ho problémy překvapily.

Rány ze spaní tak šelmu probudily,
její oči jsou plné strachu,
zorničky se do široka rozšířily,
kousek od hlavy má kus plechu.

Vyděšená a stále oslabená,
ještě více do kouta se stáhla,
ne, ještě nemůže být poražená,
svého cíle ještě nedosáhla.

Má pocit, že zacítila pach lovce,
strach najednou nastoupil místo radosti,
opustil ji a jí není lehce,
pryč z úkrytu musí i přes bolesti.

Slyší vzdalující se kroky,
ona utíká stěží,
snad nenajde její stopy,
venku drobně teď sněží…