Lovec a šelma XXVI.
někdy i slabší zvítězí...
» autorka: Lorraine |
Stojí tam, v uctivé vzdálenosti
a lovce bedlivě sleduje,
s vědomím nové budoucnosti,
která v jejím těle pulzuje.
Klidně působí chování lovce,
pohled na jedno místo směřuje,
náhle, jako by zapískal tence,
zpoza srubu se cosi objevuje.
Šelma se náhle o lovce bojí,
už na pomoc chtěla mu vyrazit,
je to snad vlk, co u lovce stojí,
jeho útok musí odrazit.
Přichystána k rychlému skoku,
náhle nevěří tomu, co vidí,
on vztahuje ke zvířeti ruku
a na boku jeho tělo hladí.
Ono hlavu k němu sklání,
ruku láskyplně olizuje,
on nijak tomu se nebrání,
svou pozornost mu zcela věnuje.
Stojí tam, jak zasažena bleskem
a jednu věc ví už nyní jistě,
že zůstala sama se svým steskem,
v blízkosti lovce nebude už příště.
Našel k sobě jinou bytost
a té teď svoji lásku daruje,
napadla ji ještě možnost,
pustit se s ní o něj do boje.
Rychle zavrhla tenhle nápad,
teď nesmí ohrozit své mládě,
co kdyby ten boj špatně dopad´,
pomoc lovce není nasnadě.
Ještě chvíli tam tak tiše stojí
a zorničky se smutkem zužují,
už nikdy se jejich pohledy nespojí
a jeho ruka nepohladí srst její.
Je čas vrátit se do úkrytu...
a lovce bedlivě sleduje,
s vědomím nové budoucnosti,
která v jejím těle pulzuje.
Klidně působí chování lovce,
pohled na jedno místo směřuje,
náhle, jako by zapískal tence,
zpoza srubu se cosi objevuje.
Šelma se náhle o lovce bojí,
už na pomoc chtěla mu vyrazit,
je to snad vlk, co u lovce stojí,
jeho útok musí odrazit.
Přichystána k rychlému skoku,
náhle nevěří tomu, co vidí,
on vztahuje ke zvířeti ruku
a na boku jeho tělo hladí.
Ono hlavu k němu sklání,
ruku láskyplně olizuje,
on nijak tomu se nebrání,
svou pozornost mu zcela věnuje.
Stojí tam, jak zasažena bleskem
a jednu věc ví už nyní jistě,
že zůstala sama se svým steskem,
v blízkosti lovce nebude už příště.
Našel k sobě jinou bytost
a té teď svoji lásku daruje,
napadla ji ještě možnost,
pustit se s ní o něj do boje.
Rychle zavrhla tenhle nápad,
teď nesmí ohrozit své mládě,
co kdyby ten boj špatně dopad´,
pomoc lovce není nasnadě.
Ještě chvíli tam tak tiše stojí
a zorničky se smutkem zužují,
už nikdy se jejich pohledy nespojí
a jeho ruka nepohladí srst její.
Je čas vrátit se do úkrytu...
» 29.04.2008
» komentářů: 11
» 29.04.2008 - 20:25
Favi:
člověk si naštěstí může vyměnit pozice, podle libosti:)
anebo vůbec teritorium a nechat se ulovit někde jinde...:)
PS: Nejhorší je, když se potkají dva lovci v převleku...to je pak zvěřinec...:D
člověk si naštěstí může vyměnit pozice, podle libosti:)
anebo vůbec teritorium a nechat se ulovit někde jinde...:)
PS: Nejhorší je, když se potkají dva lovci v převleku...to je pak zvěřinec...:D
» 29.04.2008 - 20:29
gabkin:
syčák jeden nevěrnej...
syčák jeden nevěrnej...
» 29.04.2008 - 20:53
Bíša:
Co dodat, budem čekat...
Co dodat, budem čekat...
» 29.04.2008 - 21:34
jir:
Trošku smutný konec,ale nádherně napsáno...jako vždy:)
Trošku smutný konec,ale nádherně napsáno...jako vždy:)
» 29.04.2008 - 22:35
...che, já vím, že bez sebe určitě nemou být...a tak mila Lorrain, holt žádnej konec ...musíš pokračovat a ještě pár dílů napsat, než zazní zvonec ...nekonečný seriál...
» 29.04.2008 - 23:30
Psavec:
Trochu posmutnělé, ale jsou osudově spojeni.
Trochu posmutnělé, ale jsou osudově spojeni.
» 30.04.2008 - 00:56
WhiteSkull:
...anotace je myslím pravdivá ...
...anotace je myslím pravdivá ...
» 30.04.2008 - 07:59
toužím.jít.dál:
Cítím v tom bolest, ale i krásu, něhu ...
Cítím v tom bolest, ale i krásu, něhu ...
» 30.04.2008 - 11:39
Belmon:
do smutna naladěné,ale krásné
do smutna naladěné,ale krásné
» 30.04.2008 - 14:14
Čarokrásná dívka od vedle:
Čím dál tím lepší.
Čím dál tím lepší.
» 01.05.2008 - 15:48
Chloe21:
Krásná
Krásná
Předchozí: Lovec a šelma XXVII. | Následující: Řeč smutných očí