Emoce

Za víčky obraz
bitevního pole...

Mrtvé síly
mlčí hrobovým tichem
jež vhání do těla chlad

Pár položivých tiše sténá
v tóninách
ze kterých puká hlava
když padne na ně
mlha v seskupení emocí

Silných nepřátel
vymknou-li se kontrole...

Tak otevři oči
slyším hlas
slabý jako větřík
co hraje si ve větvích
ale vše je jak těžké brnění
co sráží k zemi
a brání volně dýchat...

Chci otevřít oči
a vše zaspat novým ránem
nebo s brašnou felčara
obvázat rány
a postavit novou armádu
co nepodlehne emocím...

Ale zvládnu to?

Nevím...

Vždyť právě mé tělo
je tím bitevním polem
nasáklým krví
vlastních padlých sil...