Lovec a šelma L.

„Neee“, řvala duše uvnitř těla
a srdce zasáhla bolestná křeč,
že je zle i fenka věděla,
rána do ticha měla jasnou řeč.

Pušku až bolestně pevně sevřel,
teď i zabít možná byl by schopen,
přál si, aby minul ji ten výstřel,
do osidel citu k ní byl lapen.

Utíkal, až pomalu ztrácel dech,
proč jen nejde vzít čas zpátky,
když odcházel, byl orosený mech,
teď žádá o život na splátky.

Už je vidí, za úbočím skály,
stojí v půlkruhu, pušky v ruce,
šelmu hledá pohledem z dáli
a jeho srdce bije prudce.

Ta rudá skvrna nešla přehlédnout,
když sněhobílý kožich zbarvila,
nemohl se na chvíli ani pohnout,
pak jeho puška své pravila.

Jeden pozdrav získal ten největší,
tak přesný, že skácel se k zemi,
snad ostatní tohle přesvědčí,
nehrát si s jeho sympatiemi.

Druhému polechtal pozdrav paži,
začal se hned svíjet bolestí,
celkem jasno bylo třetímu muži,
že tady nečeká žádné štěstí.

Vypálil ránu směrem k lovci,
ale ten ve stínu ukryt byl,
a tak ztratil poslední šanci,
aby o život lovce připravil...