Lovec a šelma LI.

Ozvalo se: „odhoď zbraň a koukej zmizet
a kumpány vem hezky s sebou,
nemá-li tvůj život na vlásku viset,
zdejší rokle proklatě zebou“.

Náhle pryč bylo jejich hrdinství,
cíl nesl název „rychle se ztratit“,
možná jednoho zabil, kdo ví,
svým klidem bude teď platit.

Seběhl dolů k ležící šelmě,
fenku odehnal hlídat okolí,
zuby šelmy svítily v polotmě,
v očích četl, jak moc rána bolí.

Přiblížil se na dosah ruky,
s vědomím, jak velmi riskuje,
snažil se vnímat všechny zvuky,
kterými zvíře komunikuje.

Pokoušel se zjistit vážnost rány,
ohnala se po něm přední tlapou,
i přes oděv bude mít šrámy,
na zem další kapky krve kapou.

Fenka začala náhle štěkat,
obrátil tedy pozornost k ní,
nechtěl šelmu ještě více lekat,
spatřil jen úzkou průrvu skalní.

Tam nevešli by se žádní pytláci,
ztišil fenku a uslyšel mňoukání,
budou v pořádku, teď jinou má práci,
na ránu nebylo příjemné koukání.

Šelma v očích měla zděšení,
svá mláďata bránit nemohla,
ani lovec zatím neznal řešení,
polohlasem žádal, aby mu pomohla...