Lovec a mláďata V.

Mezitím i Tlapička se probudila
a ukázala svá modravá očka,
fenka ji pohledem svým pohladila,
když zesílí, bude z ní krásná kočka.

„Tak pojď sem“, říkal lovec, když ji k sobě bral,
„bráška na schovávanou si hraje,
pojď ochutnat, co dobrého jsem přichystal,
vím, není to jídlo z tvého kraje“.

Za oděv zachytila se mu drápky,
ukázala již docela velké zoubky,
do mléka namočil prst a z něj kapky,
potřísnily jen na tlamičce chloupky.

Podruhé to tedy lovec zkusil,
tentokráte zoubky mu prst chytila,
překvapením loktem do hrnku vrazil
a celá večeře se na zem vylila.

„Sakra“, zanadával polohlasně lovec,
„tohle jinak budu muset vymyslet“,
podíval se, jak dopadl jeho palec,
jen kapka krve, to nebude bolet.

Položil Tlapičku na holou zem
a šel nové mléko připravit,
„zatím dost mizerná máma jsem,
ale pokusím se to napravit“.

Mléko dál od kraje stolu postavil
a než Tlapičku opět na svůj klín vzal,
tak čistý kapesník si připravil,
ne však proto, aby prst si ovázal.

Namočil kapesník do mléka
a kotěti ho k tlamičce dal,
tohle tedy bude pěkná štreka,
co naplat, už na cestu se vydal.

Tlapička olizovala cíp látky,
asi chuť měla docela dobrou,
chvílemi nechtěla dát mu ji zpátky
a krmení stalo se pro ni hrou.

A tak než hrnek mléka vypila,
z kapesníku byl jen hadru cár,
„to´s mi tedy holka natropila,
mám ale nápad a starých rukavic pár“...