Za jahodovou vůní

Levandule:
... asi jsem tele, něco mi uniká ... a to mám češtinu ráda

Bíša:
Děkuji Ti za exkurs, někdy už tápu...

Slávka:
Levandulko, to už jsou jemné niance, nesmutni :*), v podstatě teorie převedená do poesie – pokud je před slovem předložka vlastní, přechází hlavní přízvuk na tuto předložku; no a protože mám ve zvyku většinou předložku, co se týče grafické úpravy, vyčlenit – jako v této „poesii“, napsala jsem o ní báseň, neb ta předložka by měla být vždy před slovem – od toho je přeci předložkou :*)))... Mno, nemám to jednoduché, já vím ) – myslím se sebou ))... Papá a děkuji za návštěvu, i Tobě, Bíšo. Slávka

Lota:
Měla bys dělat rébusy...vůně jahodové...budou příjemné ))

čubík:
...tak na tohle jsem kratina...jsi Ty ale Slávko bedýnka na češtinu...já jsem nikdy pravidla neuměl, jen četbou jsem se „zdělal“ ku psaní...:))