Příběh nezaměstnaného

Moje početí je omylem osudu,
fotr prý tu noc se ožral jak prase.
Já proto nikdy brečet nebudu,
když jsem se narodil seděl už v base.

Žili jsme tak, jak jsme to uměli
užívali si života krásy
někdy jsme smutní, jindy veselí
občas větráme lidem kapsy.

Mé ségry často šlapou chodníky,
dva z mých bráchů sedí v lochu.
Nenavštěvujeme nóbl podniky,
k životu nám stačí legrace trochu

Včera jsme měli menší oslavu,
Fero se s Rokym poprali na nože.
Roky přitom ztratil úplně hlavu,
ženské jen ječely „Pomoz nám Bože!“

Sousedi nemají pro nás pochopení,
že musí jít brzy ráno do práce.
Prý ať jsme zticha „my hajzli zkurvení“,
já zrovna venku svou večeři zvracel.

Ráno jsem zmlátil svou ženu po právu,
přistih jsem ji s Kadlem in flagranti.
Asi ji vyženu ven z domu tu krávu
a spolu s ní půjdou ti její parchanti.

Tak spolu žijeme jak to jen příjde,
když není chlast tak děláme lásku.
Zítra nevíme jak s prachama vyjdem,
musíme zajít zas ven na procházku.