Obchodní schůzka

John White měl špatnou náladu. Seděl v autě před další ucpanou křižovatkou a v duchu popoháněl kolonu před sebou. Do schůzky s ředitelem Micromu Geraldem Smithem zbývala slabá čtvrthodinka. Konečně se auta dala do pohybu a podařilo se mu přejet křižovatku. Odbočoval vpravo a čekal jej už jenom klidnější úsek cesty. Stihne to! Při parkování si všiml, že několik desítek metrů opodál leží na zemi člověk.
„Asi nějaký feťák. Musím stihnout tu schůzku,“ přemýšlel.
Finance jeho firmy Infolink nebyly zrovna v dobré kondici a tady se rýsoval životní kšeft. Jednalo se o dodávku speciálních skříní pro průmyslové počítače. Microm jich montoval tisíce. Ovládal ve Státech více, než polovinu trhu a vedení se rozhodlo modernizovat tuto komponentu a vylepšit její design. Infolink vyráběl velmi zdařilou skříň, ale nedařilo se mu sehnat větší zákazníky. Tohle byla životní šance. A Gerald Smith, obchodní ředitel Micromu oslovil právě jeho firmu. Zdálo se, že je jejich produktu velmi nakloněn. Na schůzce měli probrat jen technické podmínky obchodu. Ano, jeho zástupce Collins se tvářil na poslední schůzce kysele a neustále měl snahu poukazovat na nedostatky. Naléhal, aby ještě oslovili Compbox, jejich konkurenční firmu. John věděl, že výrobek jeho firmy je lepší a zároveň se utěšoval, že šéfem je Smith.
„Něco na tom feťákovi nehrálo,“ uvědomil si před výtahem. „Aha. Tohle není zrovna místo, kde se obvykle narkomani nacházeli. Možná to ani nebyl feťák. Měl bych se tam vrátit.“ Jenže schůzka začíná už za tři minuty a jde mu opravdu o hodně. Prostě tam MUSÍ být včas.
„Prosím, buďte přesný,“ vzpomněl si na slova ředitele Smithe. „Mám hned po našem jednání poradu.“
Do zasedačky, je uvedla sekretářka pana Smithe. Znalecky si ji prohlédl. Líbila se mu. V zasedačce nikdo nebyl.
„Počkejte tady prosím. Co vám mohu nabídnout?“
„Jen vodu prosím.“
„Hned to bude.“ odplula.
Hlavou se mu honily znepokojivé myšlenky. Co se mohlo stát? Snad Smith nepředal celé jednání Collinsovi? Smith ho tak naléhavě žádal o dochvilnost. Čekal asi půl hodiny, než přišel Collins.
„Omlouvám se, ale pan Smith se zatím nedostavil. Musíme naše jednání odložit. Za půl hodiny máme poradu. Sekretářka vám zavolá. Je to zvláštní, nikdy nechodí pozdě.“
„Co se dá dělat.“ řekl trochu zklamaně White. Rozmrzele nasedl do auta. Feťák tam už nebyl. „Asi se probral a odešel“ pomyslel si.
Zvoní telefon.
„Je to pan White? Zrovna volali ze záchranky, že pana Smithe dovezli ve velmi vážném stavu. Po cestě do práce jej někdo přepadl, udeřil po hlavě a okradl. Snad to nebude nic vážného. Musíme naše jednání odložit. Řekněme, za týden?“ ženský hlas patřil sekretářce, která jej včera uváděla do zasedačky.
„Kruci!“ pomyslel si White, „Ten feťák byl ředitel Smith.“
„Ano. Ozvěte se mi prosím. Sjednáme nový termín.“
„Spolehněte se pane. Nashledanou. “ sekretářka zavěsila.
Celé odpoledne se mu znovu a znovu vybavovala myšlenka, že mohl Smithovi pomoci. Nakonec nevydržel a rozhodl se zavolat do nemocnice, aby zjistil jeho stav.
„Haló! Je tam Fordova nemocnice? Přepojte mě na chirurgii.“
„Doktor Cormack, chirurgie. Co si přejete prosím?“
„Chtěl bych se zeptat na stav pacienta. Smith ... Gerald. Jsem jeho spolupracovník.“
„Pan Smith bohužel před několika minutami zemřel. Po úderu ztratil vědomí, zapadl mu jazyk a udusil se.“
„Bože!“
„Ano, je to smutné. Kdyby se mu dostalo včas pomoci, mohl přežít.“
„Děkuji pane doktore.“ hlesl šokovaný White.
Udělalo se mu špatně. Možná to mohl být právě on, kdo měl možnost Smithe zachránit. Druhý den se ozvala sekretářka.
„Dobrý den, je to pan White?“
„U telefonu.“
„Pan Smith včera bohužel za tragických okolností zemřel.“
„Ano, už to vím. Je mi to moc líto.“
„Jeho zástupce pan Collins vaši schůzku zatím odkládá. Je toho názoru, že je potřeba nejdříve porovnat vaši nabídku s nabídkou Compboxu a znovu vše vyhodnotit.“
„Ale vždyť ..“
„Ozveme se vám.“
„Děkuji. Počkám až se všechno uklidní,“ vidina obchodu se Whitovi rozplynula. Věděl předem, jaké bude Collinsovo rozhodnutí.