Mrzutý podzim

Nebe šedé jak z olova,
tlačí mě ránem k zemi
- rozplyň se osamění.

Prchá už léto, odchází,
studená blíží se mlha
- to nezbytí srdce mi trhá.

Na věšácích stromů listí visí,
barevné přelivy střídá
- za chvíli vítr se přidá.

Naopak z ulic barvy se ztrácí,
kostýmky povrhly tričky
- dámy už nejsou za holčičky.

Kaštany slibují kutálení,
ve vlaku houby mi voní
- klasicky letos jak loni.

Všechno je jinak a všechno se vrací,
léto tu bylo a není
- sladké je osamění.

Nebe je šedé jak mušelín,
jak závoj nade mnou vlaje
- samota nádherná je.