Ztracená ve známém městě

Cítím se divně ztracená,
volná chodím po ulicích.
Zasněně se usmívám.

Oči mám dokořán,
a obdivuju Město.
Hejno ptáků na obloze.

Jen nebránit se touze,
být tady nová a žasnout.
A podlehnout tomu kouzlu.

Pak rychle do reálu vklouznu:
bezdomovec mě osloví.
A mám po idyle.

Snažím se na něj tvářit mile,
ale v duchu mám vztek.
Proč si vybral mě ?

Chvilku spolu mluvíme,
snaží se mě obměkčit.
Ale já – tvrdá jsem jak kámen.

Zmizel, leč s pohodou je ámen,
měla bych raděj domů jít.
Mám tam povinnosti.

Dnes zážitků bylo dosti.
Znovu jsem ujařmena.
Už zase nalezená – pracující žena.
Bez lítosti...