Já

Jsem pustá jako krajina,
jako pláň, kde slunce zhasíná,
kde začíná noc a končí den,
jako dům temný, bez oken.

Jsem jako ráno bez úsvitu,
obloha beze hvězdy třpytu,
květina suchá bez vůně,
cihla, co spadla do tůně.

Milá, jak vadná zářivka,
někdy přehnaná citlivka,
příště tvrdší křemene...
Kdopak si na mne vzpomene.