Frídě Kahlo
Pro ženu, která milovala život...
» autorka: spare |
Žena jsi a nejsi žena,
bolestnou sudbou zasažena.
Zranění, co Tě potkalo,
navěky stigma nechalo.
Každý pohyb trýzní žiješ,
z rozkoše studny ráda piješ.
Malířka bolesti a krásy,
s okolím vrásky neděláš si.
Plátna ze štětců sténání,
z omylů kdo Tě zachrání.
Láska k lidu, vlasti, tělu,
Ty nevěříš na nevěru.
To Tvůj muž a přece cizí,
zklamání se těžko sklízí.
Tisíckrát Tě nechal být,
aby se mohl navrátit.
Všechno ze sebe si dala,
nic pro sebe nenechala.
Byla jsi silná, a někdy ne,
Tvůj život v barvách vidíme.
A konec: na plamenném loži,
překrásná Frído, krásně hoříš.
I ve smrti jsi milována,
do Ráje vede z lásky brána.
bolestnou sudbou zasažena.
Zranění, co Tě potkalo,
navěky stigma nechalo.
Každý pohyb trýzní žiješ,
z rozkoše studny ráda piješ.
Malířka bolesti a krásy,
s okolím vrásky neděláš si.
Plátna ze štětců sténání,
z omylů kdo Tě zachrání.
Láska k lidu, vlasti, tělu,
Ty nevěříš na nevěru.
To Tvůj muž a přece cizí,
zklamání se těžko sklízí.
Tisíckrát Tě nechal být,
aby se mohl navrátit.
Všechno ze sebe si dala,
nic pro sebe nenechala.
Byla jsi silná, a někdy ne,
Tvůj život v barvách vidíme.
A konec: na plamenném loži,
překrásná Frído, krásně hoříš.
I ve smrti jsi milována,
do Ráje vede z lásky brána.
» 11.10.2007
» komentářů: 0
Bez komentářů.
Předchozí: Snad ještě čekám | Následující: Azyl