Snad ještě čekám

Tak zase další zklamání...
Čemu se divím ?
Vždyť už se známe.
Jsme dlouhé roky dobří známí,
ale to, že se potkáme
právě teď a právě tady...

Já znovu dělám stejnou chybu
- mám příliš velké naděje.
A potom – jako na houpačce
- rána do srdce hlubší je.

Čekám dopis, tedy čekala jsem.
Dopis – jak jinak – od Tebe.
A svou schránku leštila jsem,
i 2x denně o sebe.

A přitom častém otírání,
člověk neujde rozedrání
srdce na hadry a na cáry.
Bez Tebe jednomu vytráví.

Ono být takhle pošetilá
v mém věku,
a navíc toužit po člověku,
možná vysněném v představách...
To už rozum stát zůstává.

I já se stydím, co to dělám.
Navzdory- silně rozechvělá,
vyhlížím známou tvář.
Naděje zatím neumřela !

Jen pro Tebe krásná celá,
volám:
Tak už mě miluj, ten čas je náš.