Stále...

Stále měním dráhu,
jak míček ve squashi.
Ode zdi ke zdi.
Rozumem nehřeším.

Jsem barvička,
co znáš ji z leporela.
I přízrak šedý,
viděný za večera.

Jsem vločka ze sněhu
na horkých rtech.
I pírko holubí,
špinavé na schodech.

Jsem chmýří,
padáček z pampelišky.
Padám, padám, padám
lehce z výšky.

Studánka průzračná,
co se v ní utopíš.
Občas prolhaná,
koukni mi do očí.

Pošlu Ti jiskry,
co srdce sežehnou Ti.
Já, hříchem těžká,
podlahy už se hroutí.

Jsem černá paní,
s urnou v náručí
- vyhni se mi z dálky.
Já za nic neručím.