Už nikdy Tě nepohladím...

Děsivě nebezpečně jsme si na sebe zvykli…

Moje nesmělé doteky
při seznámení,tehdy...
a to, jak si mi je vracel.
Pokaždé si věděl, co potřebuji,
a po čem toužím,
na co myslím…aniž bych to vyslovila.
Cítila jsem konečky prstů
Tvůj tep.
To jak čekáš…naprosto můj.
Tak jedinečné spojení…

A teď je konec.
Najednou.
Nechápu, co se stalo.
Ale prý je to neodvratné…
Už nikdy Tě neuvidím.

Doufám, že snad, někdy,
na sběrném dvoře,
v oddělení elektrospotřebičů…ale ne,
to bych nevydržela !

Ten nový prý bude výkonnější, rychlejší,
s lepší grafikou…a novou klávesnicí..
aspoň, že mi nechali mou červenou blikající myšku.
Tak jo.
Utírám slzy, a jdu zálohovat.

PS: Ale jak přežiju bez Literu, to teda nevím.