Dnů tání

Děsí mě to…

mé dny tají
(slupky na zem odlétají)

že se ztrácím ze zřetele
(padají přímo do jetele)

jak nemám pevný bod
(dny skáčou ob jeden schod)

snad jenom bod zlomu
(noci se přidaly k tomu)

asi začínám být stará
(na schovku s nima dříve jsem hrála)

už se blíží třetí dekáda
(kéž by si lehly na záda)

snad bolest nevypiju do dna
(čas pro mě nebude škodná)

možná, holka, řekneš si :
,,dál mě to neděsí“ !