Té, která už nejsi

Píšu.
Té, která už nejsi.
Píšu do Nebe.

Přimluv se za mě.
Ať svět dál nezebe.

Neznala jsem Tě…
ale Ty tu bdíš.
Tvoje jméno,
hořce tajemné,
vynořuje se
všude…kolem mne.
Nasloucháš.

Volám…snad…vezmi mě k sobě.
Sama se cítím jako v hrobě.

Budím asi pohoršení,
těmi slovy.
Ale co Vy vlastně víte.
Někdo rád by chladné rovy
okusil…
no, a co by ?!

Cítím se jak pohozené dítě.
Kolem pavoučí sítě.
Balím se do těch zrádných tenat.
Východ nemám sílu hledat.

Narážím trvale do stěn
bludiště.
Extrém na extrém…
Ano, zajisté.

Slepá a hluchá.
Hloupě naivní.

Už je prý na čase
- tohle se nedělá -
vzdát se v tom zápase

…a být dospělá.