Zdlouha stýskám si

bezesnou nocí
za řasami
hledím do své duše

co asi skrývá
na dně
kam pohled letmý
padne
když se setmí

jsem právě bezmocná
vzteky
nevstoupit
do stejné řeky
to nedokážu
nohy dlaněmi si svážu

jsem ledového mrazu
plná
než přižene se
další vlna
rychle se nadechnu
zvednu hlavu
chce se mi křičet
já jsem v právu

den co den
na popravu
nechávám se
topit slzami
proč svítání
přehlédnu
z podlahy se
nezvednu

když přes řasy
zdlouha
stýskám si