Na ostrůvku

Na ostrůvku nástupním,
na ostrůvku beznaděje
obklopena životem…
nežiji
cítím se vpita do kamene,
cejch vypálen do temene

Řekl ON.
JÁ řekla jsem.

Slabá na to,
jít za hlasem,
co dobře radí.

Správně myslet,
teď a tady.

Ach, proč jsme tolik malicherní ?

Stejným chybám
stejně věrní.
Plýtváme silami:
čekáme svítání,
když padá noc.

I v poledne
v tom jedeme:
přejeme si ,,dobrou noc“.

Jsme hloupí
nebo zlomyslní ?

Povahy naše
zuby cení.
Naše zvyky,
tajné sny a touhy.

Život je někdy málo…
a někdy nekonečně dlouhý.