Chovatelské problémy

„Nějak se nám přemnožili,“ konstatoval Aikí. „vyžrali to tu jak kobylky.“
Mansunui labužnicky potáhl z doutníku a vydechl kouř do klimatizované místnosti, ve které oba seděli. Tedy on i kouř zde byli přítomni jen virtuálně, jako zdařilé hologramy.
„Jak dlouho jsi tu nebyl, Aikí?“
„Asi tak tři údobí. Hodně se tu změnilo. Ale co je nejhorší, kvalita masa se zhoršila. Musel jsem nachytat exempláře z odlehlých končin, kde je ještě poměrně čistý vzduch a voda. Už jich moc nezbylo.“
„Co s tím hodláš dělat?“
„Teď asi nic. Musím odvézt dodávku Willerovi. Zákazníci čekají. Snad nepoznají rozdíl. Ale pak se vrátím.“
„Proč?“
„Proč, proč … musím ten chlív vyčistit, provést genetickou selekci a radikálně zredukovat chov. Je to zanedbané. Nechám tak jednoho z tisíce. Nechám silné jedince držící se při zemi. Život tu budou mít tvrdý, zlikviduji jim všechna ta doupata a nasadím nové predátory. Doufám, že až tu příjdu za jedno údobí, bude tu čisto a kvalitní chov. Deset generací by snad mělo k pročištění stačit.“
„To doufám. Budu tě zítra čekat na kosmodromu,“ odtušil zachmuřeně Mansunui. „Lysé opice z našeho chovu musí být zase nejlepší lahůdkou v galaxii … Šťastný let!“