Pravidelná

Den za dnem
skládám účty
do krabičky s monogramem,
nečitelným pro druhé.

Tajná písmena,
co mlčí.

Doména,
jenom na mě vrčí.

Kuběna,
očima luštěná.

Pradlena,
s rukama na cáry.

Proměna na motýla,
kterému křídla
odpadly.

A možná...
možná víla,
poutaná k zábradlí.

Den za dnem
účty skládám,
razítka očekávám,
u přepážky hlasitě se hádám...
ale vlastně...

pro koho a proč ?!

,,toč se kolovrátku, toč...“